Pages

Search This Blog

Blog o běhání, tréninku, posilování, cvičení a sportu obecně. Patří sem ale i oblečení naší oblíbené sportovní značky Nike. Ke sportu patří i jídlo, takže se dozvíte i o tom jaká má být zdravá výživa. Běžecký trénink, běžecké boty, posilování, recepty.

neděle 14. října 2018

Život HvF Báry v kostce



Poslední dobou si připadám nudná a přijde mi, že se neděje nic, co by stálo za sdílení. Nedávno jsem měla volný den, bez práce cestování, emailů, seděla jsem v kavárně, koukala se kolem sebe a uvědomila si, že můj život je celkem jízda a stojí za to se o s vámi podělit :)!

Jak mnoho z vás ví a na mých outfitech to nelze přehlédnout :), pracuju pro firmu Nike a to aktuálně  jako Visual Merchandising Manager pro Nike Factory Stores. Nike prošlo v posledních letech několika změnami a i já jsem se už dvakrát kvůli práci stěhovala. První velká změna bylo stěhování z Prahy na Evropskou Nike centrálu do Holandska, kde jsem byla necelé 2 roky. Poslední stěhování a změna pozice přišla loni před Vánoci, kdy jsem se v prosinci ocitla v chladném hipsterském Berlíně a tam nyní ‘‘ žiju ‘‘  a pracuji. Berlín má oproti Holandsku spoustu výhod, ale i nevýhod, což je asi v každé zemi. Rozhodně jsem teď flexibilnější a jsem v Praze mnohem častěji, než když jsem žila v Holandsku. I když v Berlíně mám byt a pracuji tam, má práce je hodně o cestování, mám na starosti 59 prodejen v 9 evropských zemích, takže jsem prvních 6 měsíců trávila v autě, letadle a na hotelích. Bylo to skvělé poznat nová místa, města, setkat se s novými lidmi, ale když každou noc spíte někde jinde, žijete v kufru a obědváte na pumpě, už se těšíte na období, kdy bude větší klid.

To období mám teď, sice několikrát do měsíce cestuji, ale už to není tak intenzivní a můžu se více věnovat rozvoji svého týmu, nových nápadů, strategii a být na chvíli tou kancelářskou krysou. Co si budeme povídat, když vás v kanceláři vidí párkrát za měsíc, je pro kolegy nedůležité vědět kdo jsem, co dělám, a to mi upřímně není vůbec příjemné. Tak doufám, že mým častějším pobytem v kanceláři se to zlepší.

Sice mám teď méně cestování, ale situace v osobním životě se nám taky trochu zkomplikovala, můj manžel Honza dostal práci ve Vídni a přes týden je tam, takže google sdílený kalendář je naše největší záchrana! Plánujeme nejen kdy a kde s Honzou budeme na víkendy, kdo kdy kam přijede, ale také řešíme našeho kočičího syna Rosheho, kde s kým bude, jak pojede a kdo ho bude hlídat.


Prahu máme jako přestupní stanici, kde se sjíždíme na víkendy, protože to máme stejně daleko jak z Berlína, tak z Vídně. No zatím si na nový režim zvykáme, ale je to celkem blázinec, až si říkám jestli jsme vůbec normální, kor absolvovat tohle ani ne 4 měsíce po svatbě! Ale tím, že jsme společně prožili už 6 let, zvládli částečně vztah na dálku, když jsem byla v Holandsku, tak nám to asi nepřijde jako komplikace, naopak máme ten život zábavný. Babičkám z toho vstávají vlasy na hlavě, i přes jejich věk jim stále mysl dobře slouží, takže jim došlo, že práce na vnoučatech bude složitější a o teplých večeřích si Honza může nechat jen zdát.

Na jednu stranu chápu obavy okolí, jak to budeme zvládat, ale je to náš život, naše rozhodnutí a my se toho nebojíme!

Musela jsem se naučit nějaký systém balení, abych měla pojem o tom, co kde mám. Kolikrát se mi stalo, že jsem něco hledala a pak zjistila že to je v Berlíně nebo v Praze. Ze začátku, jsem měla něco v Praze, něco v Berlíně a byl to chaos, tak jsem se rozhodla a většinu oblečení a bot odvezla zpět do Prahy. Je to trochu paradox, že žiju v Berlíně a každou neděli večer balím kufr na týden, ale je to mnohem lepší, protože mám vše pohromadě a hledání věcí se snížilo na minimum. Samozřejmě je to dáno i tím, že jezdím autem, kdybych to tahala vlakem, tak to asi také vypadá jinak.


Na dlouhé jízdy autem, hotely, balení, vybalování, jsem si zvykla, ale co mě pořád nevyhovuje je rozhození mých sportovních aktivit a jídla. Jasně, může to znít jako výmluva a částečně asi i je, ale někdy je týden na cestách peklo.

Od 8 do 20:00 na cestách, návštěvy na prodejnách, večer na pokoji řešit emaily, jít spát v půlnoci a další den znova. První dny jsem ještě hrdinka a když je na hotelu gym, nebo v okolí CF gym, tak to hecnu a jdu ráno cvičit, ale večer cítím, že nemám sílu na nic a jsem úplně vycucaná. Na mě platí jedině dlouhý spánek, což je fajn, že vím, co mě zaručeně dostane na nohy, ale nejde to dohromady s brzkým ranním cvičením, protože jsem pak jak chodící zombie.

Proto jsem teď ráda víc v Berlíně v kanceláři, protože mám ráda svůj režim, jdu ráno nebo večer na CrossFit, každý večer si připravím doma krabičky s jídlem a mám ze sebe celkově lepší pocit, že mám svůj život více pod kontrolou.

Někdy je lépe, jindy hůř,ale už to není ta hyperaktivná Bára co makala 2x za den a byla nezničitelná. Upřímně- celkem se mi po ní stýská… Něco se ve mně zlomilo, nevím jestli je to věkem, ale radši se pořádně vyspím, než nahánět kilometry v 5 ráno v lese, nejdu cvičit, abych mohla hned po práci jet do Prahy za Honzou a Roshíkem. Na druhou stranu, se na sebe zlobím a vyčítám si, že jsem líná a pohodlná.

Domluvila jsem si teď tréninkový CF plán s Lu a doufám, že mi to do mého rozlítaného života hodí zase nějaký tréninkový režim a s tím i větší vnitřní spokojenost.  Uvidíme, já pevně věřím, že má tréinková oddanost a zarputilost ve mně stále je a že díky novému tréninkovému plánu mě to nakopne a budu zase makat jako šroub!


Mé sportování souvisí i s jídlem, jak víte, tak jsem věčný experimentátor a zkouším stále nové věci. Díky CrossFitu jsem objevila Paleo dietu a také Whole30 program a konečně pochopila škodlivost cukru a to jeho všech forem. Chtělo to čas, jednak si o tom něco přečíst, sama si jídla vyzkoušet a pozorovat svoje tělo, jak se cítím a to jak v běžném životě, tak i při tréninku.

WHole30 program jsem držela s Honzou v dubnu před svatbou a oběma nám to hodně dalo. Zjistili jsme, že i naše zdravé jídlo, nebylo úplně zdravé a cukr jsme přijímali stále v jiné formě aniž bychom si to uvědomovali. Bylo nám oběma dobře, chutě byly v hlavě, ne opravdové a naše sportovní výkony se nezhoršili, ba naopak, cítili jsme se silnější. Jak už to chodí, když jednou polevíte, uděláte to podruhé, potřetí a už se to veze.


Zní to jako kdybych z Whole30 přesedlala na čokoládu, koblihy a hamburgery, ale ono i když si dáte humus, kafe s mlékem, pečivo, tak vám to váš uzdravený organismus rozhodí. Teď jsem ve fázi, kdy se snažím jíst dle Whole 30, ale je málo dní, kdy se mi to na 100% podaří. Služební cesty, jídla venku, to vše se dá sice ovlivnit správným výběrem, ale ne vždy najdete vhodnou volbu. Už dvakrát jsem se pokoušela o další Whole30 program, kdy budu vše dodržovat 30 dní na 100%, ale únava, cestování, stres v práci, to vše dohromady, mi opět udělalo čáru přes rozpočet.

Mám teď v nadcházejích 2 týdnech služební cesty ‚, oslavy narozenin a koncert, tak jsem si řekla, že to teď nejde a zkusím se zase do Whole30 světa ponořit od poloviny října. Není to o tom, že sis chci něco dokazovat, já už to v dubnu vydržela, ale já se prostě cítila skvěle!!! A o tom to je! Všechny neduhy se mi vrátily jako bumerang a je to proto, že jsem polevila a když jsem unavená nebo ve stresu, zařazuji sladké potraviny v domnění, že mě uklidí. Ale všichni víme, že opak je pravdou.

Můj život se točí hlavně kolem práce, sportu a jídla a stím vším je samozřejmě spojen úzce i můj osobní život. Honza má zlatou trpělivost, pořád někam spěchám, něco zkouším a ješte ke všemu ho nutím, aby do toho všeho šel se mnou :)! A on je tak úžasnej, že ve většině případů se mnou všechny mé hokusy pokusy absolvuje a podporuje mě!


Nemám sice na čtení teď moc čas, ale když nějaký najdu, čtu většinou knížky o výživě a chystám se na knihu od Pavla Koláře - Labyrint Pohybu. Po večerech studuji na výživového poradce (ano ještě to pořád nemám hotové :( takže se snažím i čtení knížek propojit s výživou, ale ten čas…

Co mě uklidňuje je to, že ho máme všichni stejně, stejných, totožných 24 hodin. Je jen na nás jak s těmi 24 hodinami každý den naložíme, někdy se cítíme jak nezničitelní, jindy máme pocit, že jsme proflákali celý den. A tak to má být! Nemůžeme denně fungovat na 100%- 365 dní v roce, ale zase je škoda dny proflákat a zabíjet čas. Já se snažím najít balanc, někdy to jde lépe, jindy hůře. Jako velký pokrok u sebe vidím to, že se to nebojím přiznat jak sama sobě, tak i okolí. Ano, dokážu říct, že jsem celý den byla doma, nesportovala a koukala na televizi. Naštěstí takových dní moc není a tolik jich nepotřebuji, ale dříve bych se propadala studem do země něco takového přiznat. Život plyne, my se měníme, stárneme, moudříme, a tak to má být! Život je skvělý a není nekonečný, tak si ho važme a užívejme si jeho každou vteřinu.


Vaše HvF Bára



2 komentáře:

  1. Výživového poradce taky studuji už dlouuho. Máš zábavný život, takový, ve kterém se určitě nenudíš :). Takhle to mám ráda i já ! :)

    Fit Maddie

    OdpovědětVymazat
  2. Jee a u koho ho studuješ? Já s tím bojuju...jakmile je to online, tak to pořád odkládám a ne a ne to dokončit. To je pravda.rozhodně se nenudím, ale občas si říkám, že bych se aspon jeden den chtěla nudit a chvíli sedět na jednom místě :)

    OdpovědětVymazat

Copyright @ Holky ve formě. Blog Design by KotrynaBassDesign