Každá jsme jiná, ale spojuje nás pohyb a zdravý žívotní styl. Lenka a Bára. Jsme holky ve formě.

Pages

Search This Blog

neděle 28. ledna 2018

#HVFprosince













Pod hashtagem #HVFprosince najdete na Instagramu spoustu sobíkových fotek jedné hezké běžkyně :-). Sdílela s námi tímto vtipným způsobem, kolik v prosinci naběhala. Ale nejde jen o to kolik naběhala, ale třeba i v kolik hodin se vydává na trať. Klidně ve tři ráno, proč ne? :-) Běh jí evidentně zlepšuje náladu v kteroukoli denní i noční dobu a nám zase udělalo radost její sdílení. K běhu si ale hledala cestu a začátky nebyly úplně jednoznačné. Teď už má ale běhání v jejím životě pevné místo, tak bychom to přály všem. Je důležité brát věci s nadhledem a hlavně mít ráda sama sebe. 

Přečtěte si příběh Adély, naší "sobí" Holky ve formě měsíce prosince!

Kde začít. Jak sportuji a proč vlastně sportuji? Popravdě, nikdy jsem se za žádnou extra sportovkyni nepovažovala, jsem z rodiny, kde všichni sportují mnohem víc a já byla tak trochu černá ovce, ne úplně lenoch, ale ani ne úplně sportovní blázen cvičící každý den.
Každopádně, pár let zpátky jsem začala s běháním. Byla jsem tak trochu věčně začínající běžec. Začala jsem, nadchla se, začalo to jít...a pak jsem na nějakou chvíli zase přestala. Běhala jsem z mnoha důvodů, běhala jsem, abych zhubla, abych něco dělala v očích ostatních. Ale nikdy to mi to tak úplně nesedělo,  byla jsem vystresovaná, že jsem neuběhla tolik kilometrů, že jsem neběžela dost rychle. Neoplývala jsem žádným obrovským sebevědomím a někdy jsem měla pocit, že běh mi ho ještě spíš bere, než cokoli jinýho.


Až mi mamka, která běhá taky, dala k narozkám zaplacený půlmaraton. V té asi úplně nejhorší době, kdy mohla – byla jsem po rozchodu, stěhovala jsem se a měla před posledním termínem zkoušky na VŠ, bez které by mě vyhodili. Timing byl perfektní :D Neběhala jsem dobrý půlrok a v téhle životní formě jsem se postavila na start závodu a vyběhla. Žádné velké překvapení, že do cíle jsem došla, o něco větší překvapení – že mě to od běhu už navždy neodradilo, ale naopak nakoplo trénovat a běhat víc. 



A najednou to šlo úplně jinak, nehonila jsem se za žádnou vidinou, že během budu hubnout, začala jsem se soustředit na vzdálenosti. Dalo mi to pár měsíců, než jsem vůbec dokázala uběhnout 10km v relativní pohodě. Dostala jsem, tentokrát k Vánocům, další závod, na který jsem trénovala. A v rámci tréninku jsme se s mamkou v dubnu 2016 rozhodly běžet Pražský půlmaraton. A od té doby jsme RunCzech závodům lehce propadly. :)
Letos bych ráda odběhla celou sérii, což hlavně znamená, že musím natrénovat na maraton. Nikdy jsem zatím neběžela větší vzdálenost než půlmaraton, takže je to velká výzva, ale žene mě dopředu, že poběžím nejen s mamkou, ale taky s dalšíma z naší běhací party, kterou jsme si za tu dobu vytvořily (y – protože jsme čistě holčičí skupina ;). To je moje největší motivace a myslím, že by to měla být motivace i pro ostatní. 



V prosinci jsem zažila svůj první závod, kde jsem byla sama... A pochopila jsem, že mě na těch závodech baví nejvíc ten pocit, že po doběhu cílem můžu sdílet radost s holkama, že každá cesta na závod má svůj příběh a plno srandy. Bez toho by to fakt nebylo ono a mnohokrát bych se asi nevykopala jít běhat, kdybych si nevzpomněla na všechno tohle a co mi to běhání už dalo. Nikdy to není jen hon za počtem kiláků, nebo, jako to bylo často v mém případě, za zhubnutím kil. Moje běhání nikdy nefungovalo, dokud jsem běhala s pocitem, že musím, že to dělám proto, že jsem se sebou nespokojená a chci se změnit. Funguje, když běhat chci, protože jsem díky němu spokojenější. Já a ty moje krátký nohy už mě taky neštvou... protože už se mnou naběhaly pár kiláků a já sem jim za to vděčná. ;)

2 komentáře:

Copyright @ Holky ve formě. Blog Design by KotrynaBassDesign