pondělí 12. června 2017

#HVFkvetna



Když jsme vyhlásily výzvu "Holka ve formě měsíce", náš hlavní cíl byl inspirovat a motivovat všechny holky. Holky navzájem. Víme, že za každou sportovkyní se skrývá originální příběh. Proč se s ním tedy nepodělit s ostaními? Jedeme v tom spolu, sport nás spojuje. Věříme, že každá z nás může předat kousek své síly dál a pomoct tím tak někomu jinému v jeho snažení.
Jestli se vám tahle myšlenka líbí, máte co předat a chcete se do projektu zapojit, sdílejte s námi každý měsíc motivační sportovní fotky na Instagramu a nezapomeňte je označit @holkyveforme a #hvfcervna, #hvfcervence, #hvfsrpna a tak dále. Jednu z vás vybereme a osobní příběh zveřejníme tady na blogu. Kdo bude další? :-)

Za měsíc květen jsme vybraly Lucku. Dostala nás svým optimismem, který z jejích příspěvků jen čiší. Taky se moc hezky směje a je vidět, že běháním se baví a má ho ráda. Píše dokonce blog E-liščí doupě, kde se dozvíte víc o jejím životě. Sportovní aktivity dokáže skloubit i s péčí o svojí malou dceru, za což má náš obdiv. Určitě díky pozitivnímu přístupu své mladé maminky si také vypěstuje lásku k pohybu. Lucko, držíme palce a přejeme Ti hodně nejen běžeckých úspěchů. 

Jsem Lucka, máma 2,5 leté Elišky, která miluje běh. Mám blízko k aktivnímu přístupu k životu a zdravému jídlu - pracuji ve Wellnessii, kde hlásáme, že zdravé jídlo může být sexy a skvěle chutnat. 


Běhám proto, abych si vyčistila hlavu a dobila si energii na tu malou princeznu, naši domácnost a práci, kterou dělám na dálku. Dlouho jsem ve svém režimu hledala pro pravidelné běhání místo a všechno bylo důležitější než čas pro mě samotnou. Samozřejmě mě to štvalo, v pubertě jsem hrála fotbal a byla jsem zvyklá si pravidelně dopřávat sport úplně běžně několikrát týdně a teď mě situace nepouštěla samotnou z domu ani vynést odpadky do popelnice.


Zhruba od loňského podzimu jsem se do toho trochu opřela a dala jsem do běhu pravidelnost. Začala jsem běhat venku s kočárkem, když Eliška spí. Kdykoliv to jde, nazouvám boty a jdu si dát svých pár kilometrů. Když nejde jinak, běhám doma na běžeckém pásu. A taky tahám své běžecké boty všude - třeba do Mnichova na dvoudenní výlet jsem si je taky vzala s sebou, abych si to okolí hotelu proběhla. 


A tak chci všem, hlavně maminkám, říct, nenechte si vzít své sny, své záliby, které milujete a dělají vám dobře. Naše drobátka jsou stejně nejvíce spokojená, když jsme spokojené my samy. 

A moje cíle? Ráda bych na podzim uběhla svůj první půlmaraton a vlastně se tak nějak nasměrovala, co mě baví - běhání v lese v terénu nebo po městě, velké masové závody nebo jen jednou za rok něco pro potěchu. Zatím mám ambice překonávat jen sama sebe a běhat tam, kam se jen málokdy dostanu.



A moje motto: Neptejte se, co svět potřebuje, zeptejte se, co potřebujete vy a to dělejte. :-)

2 komentáře :