neděle 17. července 2016

Holandský život


Letí to, hrozně to letí! Už je to měsíc, co jsem se třemi obrovskými taškami přistála na Amsterdamském letišti Schiphol, plná očekávání, obav, strachu a odhodlání.






Za ten měsíc jsem se dozvěděla tolik věcí, poznala spoustu nových lidí, míst a běžeckých tras. Slyšela jsem spoustu názorů, rad, povzbuzujících vět a nabídek pomoci. Stihla jsem první služební cestu do Londýna, účastnila se jako dobrovolník Nike+ Run Club akce, užila si prodloužený víkend s Honzou a ochutnala místní pivo. Shrnuto podtrženo, baví mě to tady a užívám si to!




Na druhou stranu mi tu chybí to nejdůležitější a to je Honza a náš kočičí syn Roshe. Člověk nemůže mít hned vše najednou, všechno má svůj čas a tak se to snažím brát sportovně. Vnímám ten čas, který mám teď sama pro sebe jako dar a znamení, se nad některými věcmi zamyslet a některé věci změnit.

Jak tedy vypadá můj Holandský týden?


 Bydlím v přechodném bytě v Utrechtu přímo v centru a do práce to je 15 minut vlakem. Utrecht je krásné město, takový malý klidnější Amsterdam a je tu vše co potřebujete. Všude kolem jsou restaurace, kavárny, lokální obchůdky a celým městem se prolínají kanály. 


Obzvlášť teď v letních měsících je to paráda, sednout si k vodě na pivo, večeři, kávu, nebo jen tak sedět s fresh juicem u vodu a užívat si slunečného dne. Horší to je večer, kdy město nespí, ale Bára spát chce :)! To se pak všemožně převaluji a dávám si polštář přes hlavu.



Utrecht je pohodové město, ale od začátku jsme věděla, že chci bydlet ve stejném městě, kde mám práci, tedy v Hilversumu. Je to menší město, které leží mezi Amsterdamem a Utrechtem a nabízí spoustu zábavy a sportovního vyžití. Našli jsme si byt 8 minut na kole od kanceláře, což je největší pohoda. 

Nebýt vázaná na vlak, autobus, ale jen skočit na kolo a frčet kamkoli chci. Do nového bytu se budu stěhovat v polovině srpna, do té doby si budu ještě užívat Utrechtský rušný život.


V práci mě to baví, moc mě to baví, vlastně hrozně moc baví :)! Mám skvělý tým, který mě přijal mezi sebe a jsme jako jedna parta! Lidé na centrále jsou z celého světa, různých kultur, národností, barvy pleti, sexuální orientace a víte co je na tom nejlepší? Všichni jsou si tu rovni a nikdo se na druhého nedívá skrz prsty! A to mě baví, vládne tu pohoda a pozitivní energie se line celým kampusem.


Na kampusu je posilovna se dvěma cvičebními sály a běžecký ovál, což je pro někoho jako já naprosto ideální :)! Denně jsou v sálech cvičební lekce a do posilovny a na ovál můžete jít kdykoliv chcete. Už jsem si v rozvrhu oblíbila několik lekcí- NTC, Cross Training, Taebo a Rocky a díky tomu, poznala další fajn lidi. U kampusu je také les a velký lesopark, takže své delší výběhy nemusím běhat po městě, ale v přírodě.





Teď to vypadá, že v práci jen cvičím nebo běhám, ale nemyslete si, denně sedím x hodin za počítačem. Do práce jezdím na 7 hodinu, abych si stihla zacvičit nebo zaběhat. Začínám pracovat kolem 9té hodiny. Přes den člověk pobíhá mezi budovami z jednoho meetingu na druhý a je rád, že se stačí aspoň napít. Některé dny je to hodně divoké, jindy je to klidnější. Den si organizujete sami, chodíte na meetingy, plníte úkoly a vaše pracovní povinnosti, a jestli jdete v poledne běhat nebo cvičit je vaše věc. Jste zodpovědní sami za sebe a svou práci a to mě přijde super! Hodně věcí pak dodělávám doma večer, ale je to moje volba, protože si radši zajdu zaběhat, nebo zacvičit během dne a co je potřeba dodělám večer v klidu doma.



Trochu jsem se bála jak to bude s jídlem, přeci jen Holandská kuchyně není zrovna nejvyhlášenější, ale místní jídelna je skvělá. Pestrý salátový bar, mají i veganské dobroty-tofu, tempeh, falafel a můžete si namixovat salát dle libosti.

Snídaně si nosím v krabičce, většinou čerstvé ovoce, ale obědy zatím nekrabičkuju a užívám si místní jídelnu.

Příští týden začínám s kurzem Holandštiny, tak jsem zvědavá jak mi to půjde. Pár slov jsem se už naučila, mé nejoblíbenější je Duííí :) Zaregistrovala jsem, že to všichni používají když se loučí a tak jsem si říkala, že to také použiju. Byl to jeden z mých prvním meetingů a byla to příležitost zapůsobit a použít holandské slovo. Na konci meetingu když už se odházelo, tak jsem řekla Duííí…Hlavní manažer se na mě podíval a řekl mi že je rád že jsme kamarádi, ale ať si dám pozor a hlavním manažerům to raději neříkám. Upsss, pak jsem se dozvěděla že je to hodně vřelý pozdrav a obzvláště když se člověk loučí, tak je to papá, páčko, čauky atd. No ale od tohoto meetingu mi tenhle manažer vždy říká Duíí a usměje se na mě, tak si mě aspoň bude pamatovat :)!

Jak jsem se zmiňovala na začátku článku, není to jednoduché, opustit někoho, s kým trávíte každý den, vše děláte společně a je vaší druhou polovinou. Na druhou stranu vím, že je to jen dočasné a kdy má člověk možnost být jen sám se sebou a zamyslet se nad svým životem.



První dny to bylo vše hodně divoké, moc jsem nestačila přemýšlet, že jsem tu sama. Pak přišel víkend a to jsem si poprvé uvědomila, že nejsem zvyklá být sama se sebou. Víkendy jsem trávila s Honzou a když jsem někdy měla víkend pro sebe, viděla jsem se s kamarádkami, rodinou a rozhodně nebyla sama.

Řekla jsme si, že jsou dvě možnosti, buď budu sedět doma a smutnit, že jsem tu bez Honzy a Rosheho, a nebo ten čas využiji pro sebe. Zvolila jsem druhou možnost a přišla na spoustu zajímavých věcí a více sama sebe poznala.




Po mém maratonu v Německu jsem byla běžecky vyčerpaná, neměla jsem chuť do běhání a chtěla dělat jiné věci. Objevila jsem kouzlo bikram jogy, opět jsem přišla na chuť studiovým lekcím ve fitku a běhat jsem chodila pro radost bez dodržování jakéhokoliv plánu.

Udělala jsem dobře, hlava si sama řekla, že už se jí po běhání stýská a chce zase začít více běhat a dát tomu nějaký směr a vytyčit si nový cíl.
Tento týden byl takový rozbíhací, opět jsem začala běhat s hrudním pásem, sledovala tepy a snažila se rozběhat nohy. Uvidíme, co mě čeká příští týden, trenérka si mnula ruce nad oválem, tak mě asi intervalové tréninky neminou.


Přivezla jsem si spoustu knížek o životě, životních cestách a myšlení a postupně se jimi prokousávám. Nečekala jsem, že mě čtení bude tak bavit a kolik zajímavých věcí si z knížek odnesu.



Po několika lekcích bikram jogy, přečtení zajímavých knížek, hodinách na internetu hledáním zajímavých informací o stravě, relaxaci a odpočinku, jsem přišla na to, že potřebuji změnu. Mé tělo je jako pokusný králík, co vyzkoušelo už tolik různých výživových směrů, detoxů, očistných procedur a nikdy mi to nepřineslo to, co jsem potřebovala, klid, pohodu a dostatek energie.


Chci se více zaměřit na to, co mi říká moje tělo, jaké jsou jeho signály a co mu dělá dobře. Vypozorovala jsem, že lepek a mléčné výrobky mému tělu nedělají dobře, ale je tomu skutečně tak?
Nevím a je na čase to zjistit. Začátkem srpna se chystám do Prahy a  chci si zajít na testy na intoleranci potravin. Našla jsem na internetu, že v Thomayerově nemocnici testy nabízí za třetinovou cenu, než na soukromých klinikách. I přesto, že to není levná záležitost, si myslím, že to je investice do zdraví a to je k nezaplacení.

Do té doby se chci zaměřit na čerstvé potraviny, omezit lepek + mléčné výrobky, omezit kávu a pít více vody.
Naštěstí se vše dá sehnat v supermarketu, kde nabízí čerstvé ovoce, zeleninu, můžete si natočit čerstvou šťávu a bezlepkové oddělení má celou jednu řadu.

Další oblast, které se chci více věnovat je regenerace, relaxace a kvalitní spánek.

Je to běh na dlouhou trať, změnit své návyky, začít dělat nové věci, více odpočívat a lépe pracovat s časem.

Uvidíme, jak se mi to bude dařit, ale věřím, že když si na sebe udělám více času, tak se mi podaří najít fyzickou, psychickou a duševní rovnováhu.


A teď mne omluvte, jdu si číst :) !




6 komentářů :

  1. Držím pěstičky.
    Do Kurandery a Běžeckého Buddhy se také chystám. Uvidím, kdy se k tomu pročtu. ;)
    Kosmetická značka Weleda mě zaujala, ale bohužel jsem od ní toho ještě moc nevyzkoušela.

    OdpovědětVymazat
  2. Je docela nezvyklé tě vidět v rozpuštěných vlasech :D všude tě vidím na běžeckých selfie v culíku, určitě ti takové zvolnění a změna návyků prospěje, já se vždycky zamyslela nad svým životem a prioritami - i když se jedná o výjezd do zahraničí na pár (tý)dnů :) práce vypadá docela ideálně, hlavně pro aktivního sportovce jako ty :D já s kvalitním odpočinkem bojuju už delší dobu, přestože toho naběhám o dost míň, než ty a prázdniny se k tomu doslova vybízí :) nějak mi uniklo jestli je tvůj pobyt v Holandsku nastálo nebo se plánuješ po určité době vrátit? :) článek se mi líbil a docela jsem ho očekávala, plánuju za pár měsíců podobný exkurz do Francie, takže pro mě jakékoli zahraniční zkušenosti působí atraktivně :)

    OdpovědětVymazat
  3. V Amstru jsem byla 2 roky zpátky, ale hned bych se vrátila! Lítali jsme spíš po muzeích a přijde mi,že jsem atmosféru města vůbec nenasála, což je pro mě při cestování mnohem důležitější než ty památky. Tak ti trochu závidím, že to máš šanci poznat lépe než já.

    OdpovědětVymazat
  4. Jen vidím ty fotky a mám chuť koupit letenku do Amsterdamu. Nizozemí jsem procestovala téměř celé a je to nejkrásnější zem. Jen holandština je děsná, sice je tam spoustu podobných slovíček jako v angličtině nebo němčině, ale mě se strašně těžko učila.
    O testech na intoleranci lepku taky hodně přemýšlím. Miluju pečivo a těstoviny, ale strašně trpím na nafouknuté břicho a je mi těžko. Jen nesnáším odběry krve, takže jsem se zatím neodhodlala.

    www.42stupnu.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Dneska jsem narazila na váš blog a nestačím se divit kolik tu máte skvělých článků! :D Těd tu strávím asi dost času :DDD
    Jinak - Amsterdam je můj velký sen! Vypadá to tam opravdu nádherně. Příjde mi, že má úžasnou atmosféru...i když jsem tam tedy nikdy nebylo :DDD Přeji ti, ať si to tam pořádně užiješ! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ani nevíte jak mě vaše komentáře potěšily a dodaly sílu a enrgii! Moc vám všem děkuju!!! Je to všechno nové, jiné, zajímavé, netradiční a chvílemi náročné, ale věřím, že to byl správný krok vpřed. Teď je tu krásné počasí a kolem usmívající se lidé na kolech, tak i já rozdávám úsměvy :) Jsme zveděvá na podzim a neustálý déšť a zimu, to mě asi smích přejde :D! Ale nebudu na o ted myslet a budu si užívat příjemného léta. Teď jsem články na blogu zanedbával, soustředila jsem se na práci, přeci jen první měsíc je náročný, ale teď už si to celkem sedlo, tak slibuji častější příspěvky, a to nejen o Holandském životě, ale i o dalších aktivitách! B

    OdpovědětVymazat