středa 17. února 2016

Na kafe? #5

Tak dlouho jsem váhala, jestli mám o této kavárně napsat, až najednou z ničeho nic už skoro přestala existovat. Důvod, proč jsem článek pořád oddalovala byl ten, že se jednalo opravdu o mojí NEJOBLÍBENĚJŠÍ kavárnu v Praze. Srdeční záležitost. A tak jsem si jí prostě chtěla nechat jenom pro sebe a moje nejbližší, které jsem tam vodila J. Co bych to taky kde vytrubovala, ještě by mi někdo vyfoukl kousek toho neuchopitelného krásna, které v Kafíčku vždycky panovalo. No a vidíte, najednou je po všem. Asi trest za mojí chamtivost…



Nedá se nic dělat, je konec. Ale je to velké zklamání. Něco podobného jsem zažila už jednou, to když se z čajovny U zeleného čaje v Nerudovce stala nějaká průměrná čokoládovna. To teda Petrovi Sísovi neodpustím, vždyť se tam natáčel i Amadeus! Jak se vyrovnáváte s tím, když zruší nějaký váš oblíbený podnik?
Tak tedy pojmu tento článek o kavárně Kafíčko jako takové malé zavzpomínání. Pořád bude mít u mě svoje místo.


Míšeňská je ulice, kde lze najít klid i když jste jen kousek od Karlova mostu a davu turistů. Moc ráda jsem vždycky uhnula do těchto míst z pulsující tepny ústící na most. Kavárnu mi ukázal před lety můj dobrý kamarád a já mu za to vždycky děkovala, když jsem usrkávala tu vynikající hnědou tekutinu. V Kafíčku totiž vařili výbornou kávu a mohli jste si vybrat, jestli chcete Kostariku, Keňu, Brazílii nebo třeba Etiopii. Přinesena byla vždycky v roztomilých keramických hrnečcích s vodou a čokoládkou, tak jak to má být J

Další sortiment nemá cenu popisovat, jednalo se o kavárenskou klasiku, snídaně, dortíky, quiche, mošty atd. Co ale stojí za zmínku hned po kávě, je obsluha. Vždycky jsme mu říkali „ten sympatický pán“. Když tam nebyl, byla jsem trochu zklamaná. Sálala z něj pokaždé taková dobrá nálada, vyrovnanost a klid. To on se asi hlavně podílel na celkovém duchu Kafíčka, v kombinaci se starobylým domem, kde se nacházelo. A maloval takové roztomilé účtenky, které mám dodnes schované.



Další věc, která byla typická, byla originální keramika určená k prodeji. Několikrát jsem s ní obdarovala členy rodiny a kamarádky. Přesná trefa do mého vkusu. A taky fair trade čokolády J
Fotky k tomuto článku jsem pořídila na začátku ledna. To jsem ještě netušila, že jsem tam možná naposled. O pár dní později jsem se na Facebooku dozvěděla, že kavárna končí. Důvodem byly prý dlouhodobé neshody s novou majitelkou domu. Neznám jí, ale vím, že jí rozhodně nemám ráda. Vyhnala MOJÍ kavárnu. Původně měl provoz trvat do Velikonoc, ale ani to už neplatí. Poslední šanci rozloučit se budu mít 21.3., to se bude pořádat kafíčková benefice. Kdo jste Kafíčko znali, tak se taky přijďte rozloučit. A kdo jste neznali, tak se přijďte seznámit i rozloučit zároveň.


Staré Kafíčko je skoro pryč. Trochu útěchou mi je, že „sympatický pán“ s manželkou se snaží najít nový prostor na Malé Straně, kde by mohli pokračovat a dál zahřívat lidi skvělou kávou. Tak doufám, že se jim to podaří a Kafíčko se reinkarnuje do Kafíčka 2. Holt, jak to v životě už chodí, něco starého končí a něco nového začíná. I když bych byla někdy radši, kdyby to staré stárlo dál. 


Žádné komentáře :

Okomentovat