pondělí 23. března 2015

#S Bárou do formy, aneb jak se chystáme na plavkovou sezonu :-)

Před necelým měsícem jsem se rozhodla na sobě víc makat a hlavně se více zajímat o to, co jím a hlavně jestli jím pravidelně a správně.

Jak to tak bývá s každým předsevzetím první dny jsem šlapala jak hodinky a cítila energii, že to zvládnu levou zadní. Po pár dnech už to zas až tak růžové nebylo…. 

Když toho začne být hodně v práci, tak automaticky zanedbávám jídlo a hlavně jeho pravidelnost. Snídaně je ještě celkem v klidu a i si jí užiju. Je to ale poslední jídlo dne, kdy vnímám co jím a hlavně na to mám čas a klid. Snídám sice v práci, ale v 9 hodin, ještě tolik urgentních a neodkladatelných emailů nechodí a můžu v klidu 20 minut posnídat a přitom se prohrabat emaily a určit si priority na daný den.  


Po snídani se to začíná pomalu rozjíždět a kolegové se předhání v počtu rozeslaných emailů. Ani se moc nerozkoukám a už je doba oběda. Většinou nemám hlad, kolegyně to už vědí, že pro mě 12:00 čas oběda není, a tak mě nechávají nerušeně pracovat. Hlad mám až po cca 13té hodině. Největším hříchem je to, když si v lednici vezmu svou krabičku z domova a oběd jím u počítače s dobrým pocitem, že neztrácím ani minutu času jídlem. Je tomu ale právě naopak! Nesoustředím se ani na jídlo, ani na práci a ruším ostatní chroupáním salátu. 


Oběd je za mnou a opět se ponořím do práce. Po asi dvou hodinách to přijde, první vlna mlsné. Říkám si, to je moc brzo, vždyť si před 2 hodinami jedla, to ještě vydržíš. Když už to vydržet nejde, jdu si dát kávu se sojovým mlékem. Kafe mě zaplácne na max 30 minut a pak si stejně jdu pro svou krabičku se svačinou. Krabičku zhltnu ani nevím jak a poslední hodinu pracovní doby dodělávám co je potřeba. Odcházím většinou po 17té hodině a vyrážím za sportem- běh, kruhový trénink, NTC, záleží co je za den. A co mám zrovna na programu. 


Večer přijíždím domů kolem 20té hodiny a už celkem dost šilhám hlady. Když bych to shrnula, asi 361 dní v roce máme k večeři salát :-). Ano jsem v kuchyni opravdu velice  kreativní. Svádím to na únavu, ale zakrývám tím lenost a pasivitu ve vymýšlení večerního menu. Přítel už chudák asi rezignoval a dokonce tvrdí, že mu to nevadí, ba dokonce chutná ! Na mou omluvu, mé saláty jsou celkem dobré, aspoň se  snažím experimentovat -měním barvy papriky, tvary rajčátek a střídám rukolu s polníčkem :-) 


Po večeři mi tak hodinu trvá než pořeším věci doma - pračka, složit prádlo, myčka, umýt nádobí, připravit si věci na další den, příprava jídla na další den včetně snídaní a svačin pro přítele. Kolem půl desáté usedám znovu k počítači a většinou dodělávám něco do práce, výjimečně dělám něco do školy (bože já jsem tak líná a to už je půlka semestru!!!!) nebo píšu články na blog. Po večerech mám většinou psavou a články ze mě padají jako na běžícím pásu. Co je ale horší je mlsná číslo dvě. Řeším to buď kouskem ovoce, čajem, ořechy a nebo kouskem sušených fíků/datlí. Když mám mlsnou, nemám chuť na nic slaného, ale většinou sladkého.

No a takto vypadá můj běžný den. Není to extra velká tragédie (teda aspoň doufám), ale chyb je tu spousta.

Co bych chtěla změnit?

Chtěla bych se zaměřit na dopolední svačiny, mám vždycky pocit, že na ně nemám po větší snídani chuť, ale to je jen pocit. Pak odkládám oběd, a logicky mám odpoledne hlad a mlsné a vše vyvrcholí večerní mlsnou číslo. Zkusím tedy zařadit dopolední svačiny a vyřadit všechny mlsné, které mě za den potkají.


Dále bych chtěla zařadit slané snídaně. Skoro denně snídám ovoce, nebo ovocné kaše, myslím si, že knackenbrot, zelenina a rostlinná pomazánka by mohla být skvělá snídaně, která mi dodá energii na dopoledne.

A posledním hříchem je káva!!! Pokusím se jí omezit na jednu denně a pít vice vody a čaje.

Tak uvidíme, jak se svými úkoly na další týdny poperu.

Co Ty, jak se ti daří plnit tvůj plán dostat se do formy :-)?

1 komentář :

  1. Mlsná mě provází každý den. Už jsem na to ale rezignovala, hlavně teď při psaní diplomky je odběhnutí pro čokoládu ta nejlepší věc z celého dne :D.
    Tak ať to běhá!

    OdpovědětVymazat