sobota 28. ledna 2017

Ďábelsky rychlá!
























Nikola Bendová. Mladá, krásná, talentovaná atletka. Nová vycházející hvězda českého sprintu a čerstvá držitelka juniorského rekordu na 300 m v hale. V sladkých sedmnácti má na svém účtu již mnoho úspěchů doma i za hranicemi, na krku jí už visely medaile i z dospělé kategorie a na Instagramu jí sleduje o čtyři tisíce fanoušků víc než nás. Jak to dělá?


Díky tvým úspěchům tě začíná znát čím dál víc a víc lidí. Jak si zvykáš na postupně rostoucí popularitu?

Musela jsem si zvyknout, že mě lidi sledují. Dávám si trošičku víc pozor na to, jak se chovám a prezentuji, už to není, jako dřív. Bohužel už mám i negativní zkušenosti s bulvárem. Ale do hlavy mi to nijak neleze. Dokud nebudu mistryně světa, tak zůstanu při zemi.

Sedím tady s budoucí mistryní světa?

Tak to je můj cíl. Být mistryně světa, být nejlepší!

Kde se vidíš třeba za pět let?

Spousta lidí mi říká, že mě vidí na 400 m překážek, ale já bych zatím chtěla být hlavně reprezentantka České republiky na 100 a 200 metrů. Jasná sprinterka a nejlepší na světě. Spousta lidí si myslí, že jsem blázen, ale mě to nezajímá. Takhle bych to chtěla, takže doufám, že se za pár let uvidím na olympiádě nebo mistrovství světa s medailí na krku. Nejdůležitější je ale být zdravá.

Ty trénuješ sama, že?

Ano, já nemám žádnou skupinu, se kterou bych trénovala. Jsem taková samostatná jednotka, takže mám trenéra vlastně jenom pro sebe. A můj trenér trénoval už i moji mamku a taťku, kteří byli vrcholoví sportovci. Je to taková rodinná záležitost. Trenér (Miroslav Záhořák) je super, ví jak na mě a má cit.

A není ti někdy na tréninku smutno?

Tak já si občas zaběhám s Lenkou Masnou (reprezentantka ČR na 800 m) třeba pětistovky, to je docela makačka. Nebo se domluvím s nějakým klukem, když potřebuju trénovat starty. Ale když jde o závody, tak mám ráda svůj klid a soustředím se na sebe, i když jsem hodně ukecaná. Já bych asi ani v holčičí skupině být nechtěla, já bych spíš potřebovala kluky. Ti si navzájem přejí a nejsou tak závistiví. Už jsem si ale zvykla trénovat sama a nevadí mi to. Ten trénink je rychlejší, na nikoho nemusím čekat, všechno je podle mě, to mi vyhovuje.




Existuje mezi holkami, které dělají stejnou disciplínu opravdové přátelství?

Já jsem typ závodnice, který má hodně rád konkurenci. Pokud mě ta konkurentka nijak nepomlouvá, tak jsem za ni ráda a ráda se rvu o medaile. Nemám problém s tím, když je to zrovna moje kamarádka. Ale znám hodně lidí, se kterými jsem se dřív bavila, ale jak jsem začala být lepší a lepší, tak o mě třeba začali špatně mluvit a nepřáli mi to.

Trénuješ v hlavním městě, bydlíš kousek od Prahy, ale rodilá Přažanda nejsi, viď?

Nejsem, narodila jsem se v Ostravě, ale ve čtyřech letech jsme se přestěhovali. Takže už jsem tady docela dlouho. Ale v Ostravě mám rodinu.

Závodila jsi někdy na Zlaté tretře?

Zatím jsem závodila jen v předprogramu, ale tento rok plánujeme, že bych tam měla běžet čtvrtku (400 m), tak na to se připravuji. Takové překvapení.

Takže nezůstaneš jen u stovky a dvoustovky? Čtvrtka už docela bolí… 

No já se tak rozhoduju, ale zatím si běhám to, co mě baví. Hlavně stovku a dvoustovku, ale ráda si dávám i výzvy právě v podobě delších tratí. Nikdo neví, co ode mě může čekat, a já ráda lidi překvapuju.



Jsi držitelka tří českých dorosteneckých rekordů (100 m, 200 m, 100 m př.) a teď čerstvě juniorského rekordu na 300 m v hale. To je zase další výzva, pokořit i ty juniorské rekordy, co?

Tak já jsem nikdy nešla do závodu s tím, že půjdu na český rekord. Na to já nikdy nemyslím, ani jsem nečekala, že bych je nějak překonávala. Ale ty juniorské rekordy nejsou zas až tak daleko, takže myslím, že se to dá, ale určitě se tím nenechávám nijak svazovat.

Už ses účastnila i velkých mezinárodních závodů (MS do 17 let v Cali v Kolumbii, nebo ME do 17 let v Tbilisi v Gruzii). Jaké to je pohybovat se na takové úrovni?

Je to jiné, ale je to výzva. Baví mě to. Ta rivalita je tam zase trochu větší. Když na tebe třeba ty načančané černošky hodí takový ten pohled, tak se z toho nesmíš hned sesypat.

Jsi před závody nervózní?

Jsem nervózní spíš před závody, kde není tak velká konkurence a hodně se ode mě očekává. Ale na mém prvním velkém závodě v Cali jsem byla hodně nervózní, to jsem ještě nevěděla jak s tím pracovat. Nakonec jsem zaběhla dobrý čas, ale ten běh si nepamatuju.

Jak prožíváš porážku?

I porážka je někdy dobrá a může člověku něco dát.



Prý hodně trénuješ v přírodě, je to pravda?

Je to pravda. Tatínek mi vždycky říkal, že běháním v lese si posiluju kotníky. A taky se mi líbí, že tam vůbec nikdo není. Běžím sama, se sluchátky a užívám si tu přírodu. Je to lepší než jen pořád běhat na oválu. Běhám hlavně kopce, těch tam u nás máme na výběr hodně, to je výhoda. Kopce mám hodně ráda, protože to není nuda. Mám dokonce radši sprint do kopce, než po rovině.

Řešíš stravu?

Nijak to nehrotím, určitě nedržím žádné diety. Když mám po nějakém těžkém tréninku chuť na pořádnou flákotu, tak si jí dám. Ale vysadila jsem úplně mléčné výrobky a nejím sladké. Kravské mléko nahrazuji rýžovým. Vyhýbám se slazeným nápojům, piju hlavně vodu nebo čaj.

Snídáš?

Snídám. Kdybych se nenasnídala, tak bych asi nemohla fungovat. Miluju avokádo, tak s tím často něco vymýšlím, třeba avokádový toast.

Jakou máš podporu doma?

Rodiče mě hodně podporují a moc mi pomáhají. Bez nich bych vůbec nebyla tam, kde jsem. Mám ještě mladší sestru, která taky dělá atletiku, a doufám, že mi bude šlapat na paty.



Co nějaký atletický vzor?

Já nemám úplně takový ten vzor, kterému bych se chtěla podobat, ale hodně sympatická je mi Ivet Lalová (bulharská sprinterka). Tu úplně zbožňuju. A kdybych přeci jen měla říct nějaký vzor, tak by to byl asi Usain Bolt, protože je nejrychlejší, ale ještě navíc si to užívá a dělá tu podívanou zajímavější.

Jak si užíváš volný čas?

Moc volného času nemám. Scházím se hlavně s atlety, občas někam vyrazíme na dobré jídlo. Ale zábavu si umíme udělat i na soustředění.

Je sedm večer, jdeš ještě běhat?

Jasně, dneska jdu trénink u nás na cyklostezce. To je taková pohodička, vezmu sluchátka a rukavice a jdu se proběhnout.





























Chtěli byste si přečíst rozhovor s někým, koho máte rádi, kdo vám přijde zajímavý? Napište nám do komentářů vaše tipy. Díky

2 komentáře :

  1. Já bych určitě uvítala víc rozhovorů :). Akorát nedám žádný tip, protože se v tomhle světě neorientuju, jen si čtu pár blogů jako je ten Váš a baví mě to, a baví mě dozvídat se o nových lidech skrz Vás :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevadí, i tak děkujeme za komentář. Těší nás, že tě náš blog baví :-)

      Vymazat