pátek 23. prosince 2016

A je to tady...Vánoce!


A je to tady…Vánoce! Jupí hurá jupí, nebo panebože, nestíhám, proč to tak rychle všechno uteklo?!
Já to mám tak napůl, na jednu stranu se těším, že budu na delší dobu opět v Praze s rodinou a přáteli, na druhou stranu je to opravdu děsivé, jak ten čas letí.
Dříve jsem propadala panice, vyčítala jsem si, co vše jsem nestihla, co se mi nepovedlo a na co se musím zaměřit další rok. Ještě ani neskočil současný rok a já už jsem se vystavovala stresu a negativním pocitům a výčitkám. Letos jsem se rozhodla, že to udělám jinak, více v klidu a jak to říct, asi rozumněji (stárnu nebo co :) bez zbytečných nátlaků a bláznivých nezvladatelných předsevzetí.
Nebudu se trápit tím, co se mi nepovedlo, ale pochválím se za to, co se mi povedlo. 



Netušila jsem, že mi to bude dělat takový problém, ale bylo to těžké sama sebe pochválit. Nejde jen o to pochválit sebe, ale vzpomeňte si, kdy jste naposledy někoho upřímně pochválili? A když ano, jak dotyčný člověk reagoval? Mě, když někdo pochválí, tak jsem v rozpacích, jako kdybych mu to nevěřila a nepřipouštěla si, že se mi něco povedlo. Lidé mnohem snadněji vznáší kritiku, sdělují negativní myšlenky, emoce a stěžují si. Nakonec jsem si prohlížela popsaný papír s pozitivními událostmi roku 2016 a samu sebe jsem dojala.



Zvládla jsem toho celkem dost, skvělý maratonský čas, přestěhovat se do Holandska, nová práce, nové prostředí, odloučení od Honzy a od rodiny a až na pár chvil, kdy mi bylo hodně úzko, jsem to vše zvládla s úsměvem na rtech.
Za pár dní budu držet skleničku se šampaňských (ano, bublinky mám moc ráda :)  a připíjet si na nový rok s magickým číslem 7 na konci.

A jaký rok 2017 bude? To je na tom právě to krásné, že nikdo neví…Některé věci můžeme ovlivnit, ale spousta věcí se bude dít nečekaně a my se s nimi budeme muset poprat.
Nejdříve jsem si žádná předsevzetí, nebo lépe řečeno cíle, na další rok dávat nechtěla. Znám se, popíšu celou A4 a pak jsem nesvá z toho, že to všechno nestihnu, ale nedalo mi to.
Před půl rokem se mi významně změnil můj život a to po všech stránkách-pracovní, osobní a sportovní.

Cíl č. 1: Nebát se říct svůj vlastní názor

Práce je jiná, pestřejší, mnohem více zodpovědnější a moc mě to baví. Každý den vstanu a těším se až sednu na kolo, přijedu do práce, setkám se s kolegy, začnu plnit úkoly, připravím se na nové výzvy a pomáhám týmu k lepším výsledkům. Vždy je co zlepšovat a vím na čem musím pracovat a proto se na to chci zaměřit. V nové práci už jsem pár měsíců a jsem v obraze, chci se tedy soustředit na vlastní projev a nebát se sdílet názor ve větší skupině seniornějších kolegů. Někdy se člověk bojí, že řekne blbost, nebo že s vámi nebudou souhlasit, ale to je jen můj strach.

Cíl č.2:  Pracovat na 150%

Tady na centrále je 2500 zaměstnanců, a proto na sobě musíte makat, aby si vás lidé kolem vás pamatovali a věděli o vás a vašich kvalitách. Cíl na příští rok je jasný, dělat svou práci jak nejlépe dovedu a přidat k tomu vždy něco navíc.

Cíl č 3: Běhat pro radost dle pocitu a nálady



Určitě jste si všimli, že poslední dobou neběhám tolik co dřív, bingo, máte pravdu. Chtěla jsem napsat bohužel máte pravdu, ale vlastně to tak není. Po svém maratonském úspěchu a běžecky náročném půlroce, jsem byla běžecky vyčerpaná. Chvílemi jsem měla strach a pocit, že jsem snad běžecky vyhořela a běh mě nebude těšit, ale naštěstí to trvalo jen chvilku, a běh mě opět baví, ale… Baví mě jinak, spontánně a svobodně. Nejdříve jsem ani neuvažovala nad tím, že nebudu běhat podle plánu a budu běhat jen tak. Dala jsem tomu šanci, ale trápila jsem se. Běhání mě nebavilo, nutila jsem se a úplně se z toho vytratilo potěšení a radost. Řekla jsem si, že to nemá smysl. Teď to nejde, necítím to, tak to nemá smysl lámat přes koleno.

Cíl č 4: Stát se Crossfiťačkou

Od běhání přejdu pozvolna ke cvičení. Řeknu to stručně- centrála je pro mě cvičící ráj! Denně je tu výběr ze studiových lekcí, skvěle vybavená posilovna a vše máte hned vedle kanceláře. Snažila jsem se balancovat běh a cvičení, ale čím dál více jsem cítila, jak mě baví cvičit. Kromě cvičení na centrále, jsem vyzkoušela Crossfit a nadchlo mě to. Jenže se ve mně pořád odehrával souboj běh vs Crossfit a cvičení a tak jsem na crossfit chodila 2 měsíce a pak kvůli cestování a přicházejícímu vánočnímu volnu a pobytu v Praze jsem členství neprodloužila. Teď mám jasno, chci být crossfiťačka, umět muscle-up, dokonalou stojku, chodit po rukách aspoň 10 metrů a vyzkoušet i nějakou soutěž (no to si ještě možná rozmyslím :). Mám velké oči? Možná ano, ale chci se do toho pustit všemi silami.






Cíl č 5: Jíst bez cukru

S předešlými sportovními úkoly souvisí samozřejmě i jídlo a způsob stravování. Už mě znáte, jsem pokusný králík, který zkouší všechno možné a je to jeden z mých koníčků. Už je ale čas se ustálit a přestat tělo blbnout jednou změnou za druhou. Poslední dobou hodně čtu knihy o jídle, články o výživě, shlédla jsem celou řadu dokumentů a hodně na mě zapůsobilo téma ohledně cukru a co se kolem něj točí. Musím říct, že je to děsivé, cukr je zbytečně přidáván do všeho a to i přesto, že si myslíte jak jíte zdravé jídlo. Ani já nejsem bohužel výjimkou…chci to změnit, čtu ted hodně etikety a někdy mi zůstává rozum stát, jak je možné že jsem to jedla a nevěděla kolik je v tom cukru! Chci to zkusit, chci jíst bez cukru, dát tomu šanci a nehledat důvodu proč to nejde.




Cíl č 6: Napsat diplomovou práci a úspěšně ukončit studium


A teď pro mě nejtěžší cíl, moje noční můra a každodenní strašák, diplomová práce. Bohužel stále ještě nemám dokončenou druhou vysokou školu, jsem před cílovou rovinkou, která je pro mě asi nejtěžší, a to před napsáním diplomové práce. Pro někoho to může být naprostá pohoda, ale pro mě je to nadlidský úkol. Jednak proto, že se mi prostě jednoduše nechce, další věc je, že jsme musela kvůli přestěhování se změnit téma a začít od znova a už jsem z té školní disciplinovanosti prostě vypadla. Chci to dát, musím to zvládnout a nevzdat to! Ta představa, že držím knihu v ruce, jsem na recepci ve škole a s úsměvem na rtech ji odevzdávám, je naprosto skvělá! A víte co? Taky to tak bude!


Cíl č 7: Cestovat


Letos jsme poprvé s Honzou vyrazili na delší cestu, s batohem, bez plánů, plni očekávání, ale i strachu z toho co nás čeká. Bylo to jedním slovem báječné a my jsme objevili nový koníček, cestovat. Mým snem je Indie a proběhnout se po Nepálských stezskách, ale uvidíme, jak se bude příští rok vyvíjet, ale určitě někam vyrazíme. Nedávno jsem někde četla citát: ,, Nejlépe ivestované peníze jsou ty, které utratíte za cestování. ''Naprosto souhlasím a v roce 2017 se opět někam vypravíme.

Sedm cílů na příští rok se může někomu zdát málo, někomu možná moc, ale já jsem spokojená.
Vím, že na to mám sílu, energii, odhodlání a podporu od nejbližších, všechny cíle splnit a dotáhnout do konce. Bude to chvílemi bolet, nebude se mi chtít, ale jsem pozitivní člověk se silnou vůlí a když se do něčeho dám, tak to splním.
Musíme si věřit, mít se rádi, starat se o sebe a dokážeme zdánlivě neuvěřitelné věci.

Krásné Vánoce a do Nového roku hodně sil a odhodlání!

Motto na příští rok zní: #damto2017 #jsemholkaveforme



Žádné komentáře :

Okomentovat