pondělí 29. srpna 2016

Jak se žilo v Utrechtu


Jsem pražská holka, v Praze jsem se narodila, vyrostla v hlavním městě a v podstatě celý život jsem bydlela blízko centra. Když jsem byla malá holka tak mi to bylo celkem jedno. Vyhovovalo mi, že do školy to mám 5 minut pěšky, na tenis jsme jezdili 10 minut autem a všude kolem bydleli kamarádi ze školy. V pubertě jsem se od centra Prahy vzdálila a objevila krásy Prahy 6. Ze začátku mi přišlo, že je to všude daleko, ale to bylo pubertou a nepochopením dospělých :)! Z večerních diskoték jsem musela jezdit taxíkem, byl to slib rodičům, což značně zamávalo s mým kapesným a našetřenými penězi. Ale co, chtěla jsem jít pařit, tak jsem holt musela chodit víc na brigády :). V dospělosti jsem na Praze 6 zůstala, jen jsem  se přesunula o kousek níže do Dejvic. Pro běžecké blázny jako jsme my s Honzou to byla přímo ideální lokalita.


Teď je moje bydliště v Holandsku a měla jsem tu možnost vyzkoušet si na 2 měsíce život ve velkém městě v Utrechtu.

Jak na mě Utrecht zapůsobil a proč jsem se přestěhovala do menšího města? To vše jsem se pokusila shrnout v dnešním článku, tak s chutí do toho :)!


 V polovině června jsem přijela se třemi taškami do města Utrechtu. Nic jsem o městě nevěděla, nic jsem si o něm nepřečetla, chtěla jsem město zažít na vlastní kůži.
Původně jsem měla být v Utrechtu jen měsíc dokud si sama nenajdu bydlení, ale nakonec se to protáhlo na 2 měsíce, což mi umožnilo město ještě více poznat.



Utrecht je čtvrté největší město v Nizozemsku. Sídlí zde největší univerzita a celkově působí dojmem menšího a klidnějšího Amsterdamu. Když jsem se dozvěděla, že město má přibližně 317 000 obyvatel, byla jsem překvapená. Pro srovnání s českými městy, Utrecht je o něco větší než Ostrava ( 302 500 obyvatel) a do počtu obyvatel Brna ( 385 000) Utrechtu ještě pár obyvatel chybí :)! I tak to pro mě bylo zajímavé zjištění, že vlastně bydlím v trochu větší Ostravě.



Měla jsem to štěstí, že jsem bydlela přímo v centru, 6 minut od hlavního vlakového nádraží. K hlavnímu kanálu jsem došla za 5 minut, byla jsem v centru dění města. Ze začátku mě to bavilo, vyjít před dům a být na ''Václaváku'', postupem času mě to ale omrzelo a už jsem se nemohla dočkat až budu zase bydlet v klidné části, kde mi nebudou pod okny hulákat podnapilí studenti.

Do práce jsem jezdila každý den vlakem cca 15 minut, což je oproti Praze přímo pohádka, i tak jsem ale byla časově svázaná. Stačilo se doma zapomenout a už jsem vlak nestihla a čekala 15 minut na další. Další věc je, že to nebylo nejlevnější, jedna jízda stoji 3,80 euro.

Přes týden jsem toho moc ve městě nestíhala, denně jsem jezdila brzy do práce za sportem a vracela se domů večer ověšena taškami s mokrými sportovními věcmi, batohem a taškou s nákupem.


Více jsem město poznávala o víkendu jak běžecky, tak i pěšky. Nejvíc mě to bavilo když přijel Honza, nebo rodiče. Když jde člověk sám městem a nemá komu říct, že tohle je hezké, jestli viděl tamto a tohle, tak na vás po čase padne úzkost, k čemu to je být v Utrechtu, když jste tu vlastně sám.



Běžecky to bylo lepší, viděla jsem okolní města, vesničky a to už mi nevadilo být sama. Atrakcí jsou určitě kanály, půjčili jsme si šlapadlo a jako správní turisté, jsme si užili jízdu po kanále doplněnou lahví šampaňského. Ten táta myslí na všechno :)!




Po celodenním chození městem není nic lepšího, než si sednou k vodě na večeři a pozorovat plující loďky po kanále. S výběrem jídla to není úplně jednoduché, restaurací je podél kanálu hodně a většina jsou svou nabídkou podobné. Je to typické místo pro turisty, tudíž ceny jsou vyšší a jídlo neodpovídá ceně. Ale takhle je to asi všude, bohužel.



Z Utrechtu jste v Amsterdamu za 30 minut vlakem, takže pokud máte potřebu většího města a ruchu, stačí sednout na vlak a za chvíli jste tam.



Utrecht jsem si užila, jsem ráda za možnost v něm pár týdnů bydlet, ale není to město pro mě. Chyběla mi příroda, možnost jezdit na kole, být nezávislá na vlaku a celkově jsem si odvykla na ruch velkoměsta.

Mým novým bydlištěm je nyní menší město jménem Hilversum.

A jak se mi tu žije? To se dozvíte v dalším článku :)!



2 komentáře :

  1. Jak já vám to Nizozemí závidím :-) Podle mě jedna z nejkrásnějších zemí na světě.

    www.42stupnu.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Moniko, taky tady tomu pomalu přicházím na chuť :)! Musím říci, že mi tu všichni připadají pozitvně naladění a to především díky ježdění na kole. Nneí nic lepšího, než sednout na kolo a jet do práce, na nákup, cvičit, jen tak se projet :)

    OdpovědětVymazat