čtvrtek 28. července 2016

Každá máme nárok být občas líná!


Lenost, nicnedělání, válení se…v dnešní době jsou tato slova snad i horší než sprostá slova. Kolem nás vidíme jen samé hyperaktivní  mladé ženy, co studují 3 vysoké školy najednou, mají vyrýsovanou postavu, doma ukázkově uklizeno, umí alespoň 2 jazyky, cestují, pijí smoothie, jejich přítel je vzor ideálního muže a pleť mají hladkou jako dětská prdelka. Takhle se prezentují v časopisech, ve společnosti, na blogu, ale jsou opravdu takové?


Nebudu lhát, snažím se být také hyperaktivní a držet s nimi krok, ale proč vlastně? Nedávno mi došlo, že na blogu sdílíme co se nám povedlo, jak jsme zvládly tohle, uběhly tolik kilometrů, odcvičily tolik hodin…ale to, že jsme normální holky, které umí být i líné, dájí si nezdravé jídlo, pivo a pytlík chipsů, to už nikde nepíšeme a doufáme, že to na nás přítel neprozradí.


Proto jsem se rozhodla napsat rebelský článek o tom, že také umím být lína, zaklapnout budík a nejít běhat  :)!

Abych to přeci jen propojila s cílem našeho blogu být ve formě, dala jsem dohromady pár tipů a rad, jak proti lenosti a nezdravým chutím bojuji já osobně :)!

Každá to známe, máme nalajnovaný idylický týden, co vše chceme a musíme zvládnout a nevidíme důvod, proč bychom to neměly vše stihnout, jsme snad super ženy nebo?


Já si vždycky ráda v pátek odpoledne nebo v neděli večer projdu diář na další týden a zapíšu si vše, co se týká práce a sportovních aktivit.

Ctím pravidlo, že co je psáno, to je dáno a má to pro větší váhu, než když to mám zapsáno v outlookovém diáři.

A pak to přijde, je tu pondělí a začne se to na vás hrnout ze všech stran, každý něco potřebuje a to ideálně hned. A tak začínají první škrty v diáři, přepisování, určování priorit a první negativní pocity, že nejste super ženou, protože nestíháte vše, co jste si snově včera večer do diáře zapsali.
 Už jsem se poučila a mám vždy dvě verze, 1 verze je tzv, dream plan, tedy ideální stav, kdy vše stíhám a všechno je báječné.
 Tuhle verzi si  nechám jen v hlavě a do diáře píšu verzi číslo dva, čili realistickou sestru verze číslo jedna. Ta už vypadá reálněji, snesitelněji a i by se mohlo podařit vše splnit. Často mám tendence ji i přesto nafukovat, ale to jsem prostě já, věčný nosič růžových brýlí co má velké oči :)!


Takže plán bychom měli, i to plus mínus odpovídá časovým možnostem, ale co když se přeci jen stane, že se nepodaří vše co jsme si předsevzalli?

Vždycky si vzpomenu na mého dědu, který mi vždy s úsměvem říká, když jsem si mu stěžovala, že mě vyhodili od zkoušky a něco se mi nepodařilo, Báro, když nejde o život, jde o hovno! Omlouvám se za užití vulgarismu, ale uznejte, že slušná verze, když nejde o život, jde o výkal zní děsně :)!

Díky dědo! Vždycky se musím pousmát a dát ti za pravdu.


Když jde o práci, je důležité umět poskládat priority a samozřejmě vědět do kdy se dané úkoly musí udělat. Jsou situace, kdy musí jít vše stranou a holt se musíte kousnout a danou věc prostě udělat.

Jindy to je spíš lenost nebo možná přesněji řečeno pohodlnost. Každý jsme pohodlný, i Olympijský vítěz je pohodlný, někdo to přizná, jiní to tají a stydí se za to.

Je jasné že mít blog s názvem Liné Holky, asi nikoho nezaujmeme a o čem bychom psaly? O závodním gaučingu, ležingu a jaké jsou nové příchutě chipsů :) ?!




A hlavně takové nejsme, my se snažíme být ve formě a chceme namotivovat vás všechny, abyste se toho nebály a makaly na sobě a cítily se dobře.

Na druhou stranu, nejsme roboti a také máme své chvilky, kdy vybočíme ze své cesty.


Mě se upřímně poslední dobou nechce vstávat, pondělí a úterý je ještě v pohodě, ale středa a čtvrtek je peklo! Je to i tím, že chodím pozdě spát, protože v Holandsku se stmívá až kolem 11 hodiny večer, světlo vám dodává energii a pocit, že ještě máte být aktivní. Další věc je, že když máte jít ráno běhat, budík zvoní v 5:40 a venku leje jako z konve, no neříkejte mi, že byste vstaly?! Já s tím bojuji, někdy jsem silná, jindy přepnu budík a spím dál.



Pokud chci opravdu vstát, tak musím hned a nejlépe hned na nohy a chodit a napít se. Převalování a ležení je riskantní často to dopadne nečekaným usnutím.

Když se mi nechce, vzpomenu si na vás, ne vážně říkám si, jsi bloggerka co má inspirovat lidi a válíš se v posteli? Hybaj se oblékat a makat, bude to super, vyčistíš si hlavu, nastartuješ den a budeš inspirace pro spoustu lidí kolem. Tak jo dnes, to klaplo, šla jsem běhat, ale co když to neklapne?


Tak si vzpomenu na dědu a jeho slova! Když se to stane výjimečně, tak mě to netrápí, když to je často, hledám příčinu, proč se mi nechce.


Někdy mám stavy že se mi nechce vůbec nic, chci jet tupě sedět, koukat, mít v pozadí televizi a v tu chvíli si připadám děsně. Naštěstí to trvá jen chvíli a pak se zase nahodím zpátky a už jsem to zase já aktivní Bára. Tak si říkám, jak je to super, stačí mi být jedno dopoledne, pár hodin, minut v offline režimu a můžu zase podávat výkony, to není zas tak hrozné.


Poslední dobou jsem přečetla spoustu zajímavých duchovně zaměřených knížek a díky nim si připadám méně provinile a více přirozeně.

Naše mysl a duše s námi komunikuje skrze tělo, naše pocity, nálady, bolesti, neduhy a neměli bychom to přehlížet a vnímat co nám naše tělo chce říci.

Snažím se o to a musím říci že je to neuvěřitelné jak je vše se vším propojeno.

Chtěla bych vám všem říci, že už teď jste super ženy, a snažte se být samy sebou a přirozené.

Nežijte život druhých, žijte svůj život!!!

A chipsy, čokoládu a lahev vína s kamarádkou si klidně dejte :)!

Myslím si, že pár přešlapů se v těch 365 dnech ztratí!



Žádné komentáře :

Okomentovat