neděle 8. května 2016

Roshe...není kočka jako kočka


Začalo to celkem nevinně….
Byla jsem s mamkou před Vánoci na dovolené u moře a když ležíte celé dny na lehátku a chytáte bronz, máte hodně prostoru přemýšlet a občas vás napadají bláznivé nápady.


Jedno odpoledne jsem relaxovala u bazénu a v hlavě si dávala dohromady vánoční dárky, jestli mám dárky pro všechny a nebo aspoň nápady, co koupit. Vždycky se snažím kromě běžných potřebných dárků vymyslet i něco originálního, vtipného a potěšujícího pro obdarovaného. Byla jsem nesvá z dárků pro Honzu, chyběl mi právě ten vtipný nečekaný dárek. A jak už to na sluníčku bývá, mozek se přehřívá  a často vás napadají bláznivé věci, a to se mi právě stalo.
Mám to, koupím nám kotě! Jo ano kotě, to je ono! Psa si nemůžeme z časových důvodů dovolit, ale domácí mazlíček nám doma chybí a kočka je praktická, především tím, že s ní nemusíte chodit ven. Hmm, já ale vlastně kočky nemám ráda, vždycky jsem je pomlouvala a bojovala za psy a teď si chci pořídit kočičího vetřelce k nám domů, jsem normální?! Buď teď nebo nikdy, když to nebude dárek a překvapení zároveň, tak si zvíře nikdy nepořídíme a budeme o tom pořád jen mluvit. Je rozhodnuto, ale co teď? Za 5 dní je Štědrý den, ležím u moře a potřebuji vše zařídit na dálku. Začínám googlit…nikdy by mě nenapadlo kolik webových stránek o kočkách existuje a hlavně kolik lidí má kočky…třeba jsou fajn, teda naše kočka bude fajn, bude nejlepší! Kamarádka má siamského kocourka a vím, že se mi moc líbil, byl hravý, sympatický a hlavně hezký. Sysi má podobně nabitý denní program jako já a moc si Mikuláše pochvalovala, vydrží doma sám, chodí automaticky na svůj záchod a není s ním žádná starost. Napsala jsem Sysi o radu co si o mém nápadů myslí a byla jednoznačně pro a říkala, že si ho zamilujeme. Poslala mi několik odkazů na prodej kocourků, co mu mám koupit za výbavu atd.
Máma už začínala být zvědavá, co pořád dělám na tom mobilu, že jsem na dovolené a ať odpočívám. Nemohla jsme jí to říct, začala by mi můj nápad rozmlouvat a tak jsem mlžila dál.
Nejhezčí kocourci z fotek byli ze Zlína a úplně nejhezčí byl takový malý prdík, který měl černé ťapky, ocásek a hlavičku. Měla jsem vybráno, tenhle malý prďola bude za pár dní novým členem rodiny. Rychle napsat majiteli, jestli je kocourek volný. Netrpělivě čekám na odpověď a asi za 3 hodiny mi pán píše, že ano! Jupííííí!!!!! Je náš, teda bude náš! Domluvili jsme se, že si ho vyzvedneme až po Vánocích, nevím jak bych tam jela sama na otočku a hlavně co cesta zpět s malým mňoukajícím uzlíčkem.
Teď ještě nakoupit všechny serepetičky co k tomu patří-záchod, stelivo, jídlo, pelíšek a zbytek dokoupíme společně s Honzou. Vše je tedy zajištěno, kotě zamluveno, věci objednány a teď už se jen modlit, že Honza nedostane infarkt a bude mít radost.
Je 23.12 a slavíme Vánoce s Honzou, pod stromečkem je několik obálek a v jedné z nich je dopis od kocourka, jsem napnutá jak kšandy! Honza bere obálku do ruky a rychle mu dávám instrukce, prosím přečti si to celé a pak mluv. Honza rozbalil obálku a začíná číst…po pár větách se na mě podíval s lehce vyděšených pohledem a četl dál…Pak se usmál a ujistil se, my budeme mít kocourka? A z jeho očí jsem viděla, že je to doma, má radost! Celý večer jsme strávili na internetu hledáním informací, jak se o kotě starat, co se mu má vše koupit a jak ho vychovávat.

Nastal den D a my jsme vyrazili do Zlína, cesta byla dlouhá a my jsme se nemohli dočkat až ho uvidíme. Dům chovatelů se nacházel asi 20 minut od Zlína v jedné vesničce na samotě, přijeli jsme k domu, zaparkovali a nemohli se dočkat, až uvidíme našeho kocourka. Přivítala nás jeho máma, která akorát ke dveřím přinesla 2 mrtvé myši…tak tohle doufám náš kocourek dělat nebude :D! Chovatelé nás pozvali dál a dokonce nás rovnou zvali k obědu, zdvořile jsme odmítli a už se nemohli dočkat, až koťátka uvidíme. A najednou se ozvalo cupitání a jemné mňoukání, malý gangsteři přišli. Byly to 4 malé potvůrky, které se mezi sebou prali a našeho pidižvíka značně terorizovali a nevšímali si ho. Chudák malej, byl nejmenší, nejvíc odstrkovaný, ale byl nejhezčí a náš! S panem chovatelem jsme si asi ještě 2 hodiny povídali o tom jak ho krmit, vychovávat a na co si dávat pozor a do toho jsme se se všemi kocourky střídavě mazlili. Už jsme věděli snad vše a nezbývalo nic jiného než se rozloučit a kocourka si odvézt domů.

Cesta autem byla celkem poklidná, chvílemi spal, chvílemi se po mě sápal, ale nevypadal vyděšeně, nebo že by se hodně bál. Po příjezdu domů jsme celý večer jen seděli, koukali, smáli se a pozorovali co dělá. A pak bylo důležité rozhodnout to nejdůležitější, jak se bude jmenovat. Chovatelé mu dali jméno Kvido a to se nám nelíbilo, tak jsme vymýšleli, jak našeho malého rošťáka pojmenovat. Jméno jsme měli už vybrané, bude to Roshe. Nazývali jsme tak naše imaginární budoucí štěně. Snad se neurazí, jmenuje se jako naše oblíbená Nike bota Roshe one a on je pro nás jednoznačně číslo jedna!

O víkendu bylo Roshemu 6 měsíců a roste z něho pěkný lump. S Honzou nás to ještě víc stmelilo, jsme kočičí rodičové a přineslo to do naší domácnosti spoustu hraček a krabic všude po zemi, zabarikádované okno kočičím stromem, poškrábané ruce, skládání písníček (nejoblíbenější je Rošíčku, panáčku, já tě budu kolebáti :D) ale hlavně radost a pozitivní náladu.



Je to parťák do nepohody, pomáhá nám úplně se vším a úplně nejradši s Honzou provozují společný gaučink :D! 

Už teď víme, že do budoucna nezůstaneme jen u jednoho kocourka, časem Roshemu pořídíme partáka na hraní, ale musím počkat až na další Vánoce, dárky šokem jsou ty nejlepší !

Ať žijou siamští kocouři :)!

video

Žádné komentáře :

Okomentovat