čtvrtek 29. října 2015

Na kafe? #1

Jsem požitkář. Ráda si dopřeju. Neumím být na sebe moc přísná, ale snažim se. Mít tak v sobě kousek Barči! :-) Miluju sport. Hodně běhám, posiluju, plavu, občas cvičím jógu, ale taky mám ráda kulturu a úplně nejvíc zbožňuju útulný kavárničky, který mají ducha. Proto se úplně tetelím blahem, když mám čas a do některé z nich můžu zapadnout. Ráda objevuju nové, ale taky se vracím do těch vyzkoušených a oblíbených. Tak jsem si říkala, že bych vás mohla vzít někdy s sebou, kdybyste chtěli :-)

Nezačnu sice úplně překvapivě, ale zato tradičně. Spousta z vás už tam asi byla. Já to plánovala doslova léta, ale nějak jsem se tam dostala až na státní svátek 28.10. 2015. Řeč je o vyhlášené kavárně Louvre na Národní třídě. Jako milovnice všech možných i nemožných příběhů ze staré Prahy jsem o ní přečetla už hodně stránek, tak není divu, že jsem jí měla v merku. Vždyť do ní chodil i Jára Cimrman, Karel Čapek nebo Albert Einstein...

Třeba v poslední přečtené knížce "Praha avantgardní" jsem se dozvěděla, že byla založena už roku 1902. Ale dřív bývala rozlehlejší než dnes. Jo a hosty vítal černoch ve fraku. Nás uvítala sympatická slečna. A museli jsme si vystát frontu, aby nás vůbec mohla usadit. Ale čekání mi nevadilo, kochala jsem se zajímavým interiérem, který me přenesl okamžitě do dob minulých a elegantních. 

Louvre tenkrát....
... a dnes.
Vyfasovali jsme místečko u okna, odkud jsme si mohli užívat cvrkot uvnitř, ale i ruch ulice při pohledu ven. Objednala jsem si Grand Capuccino Louvre a taky jsem si trochu zahřešila dvěma kopečky zmrzliny jejich vlastní výroby. Kdybych nebyla po obědě, tak bych si dala i normálně něco k jídlu, protože nabídka je opravdu lákavá. Co mě ale zaujalo hodně byl tradiční anglický čajový rituál "Čaj o páté pro dva". Příště přijdu v pět a vyzkouším. Anebo si dám studenou jogurtovou polévku nebo avokádový salát nebo kozí sýr rozpečený s medem.....To je těžké si vybrat!
Cestou z toalety jsem ještě brouzdala po kavárně a nakoukla taky do biliárové herny. Vzpomněla jsem si, že jsem četla, že tu bývalo až jedenáct stolů a jednalo se o pražský unikát. Sídlil tady i Pražský biliárový klub a tradice se dodržují i dnes. Všimla jsem si vytríny, kde mají hráči uložené motýlky na krk i se svým jménem. Destičky s nápisy Marek Eben, Josef Laufer nebo Martin Dejdar mi přišly povědomé :-) Občas tady můžete potkat i nějakou tu celebritu. 
Přesto, že jsme seděli v kuřácké části (v nekuřácké bylo bohužel plno), nebyli jsme nasáklí kouřem, ale spíš krásnou atmosférou dávných časů. která je tady ve vzduchu. Všechno je takové tradiční, i číšníci.
Pokud si jako já rádi představujete, "jaké to asi bylo dřív", určitě Louvre navštivte, stojí to za to.


Žádné komentáře :

Okomentovat