úterý 22. září 2015

Redbull 400....bláznivý závod



Letošní léto jsem závodila o sto šest a to na ne úplně tradičních závodech. Prvním bláznivým závodem byl ultramaraton ve Špindlu, o kterém jsem psala v mém posledním článku, další závody byly ještě bláznivější.
Týden po ultramaratonu se konala Redbull akce v Harrachově, výběh 400 m na skokanský můstek. Původně jsem měla být součástí štafety, běžet tedy jen 100 m, ale nakonec jsem dostala možnost běžet celý závod. Jak mě znáte, řekla jsem samozřejmě, že poběžím. V Harrachově jsme byli ten stejný týden na dovolené, můstek jsem denně pozorovala z okna penzionu a nebylo mi z toho zrovna do smíchu. Jeden den jsme se vydali na běžeckou trasu, která směřovala nad můstek, viděla jsem tu hrůzu z blízka a upřímně jsem se hodně lekla. Proboha jak se tohle běhá? To se leze po čtyřech? Nemůžu se převážit dolů? Co když se skutálím dolů? Jaká je taktika? No u mě taktika zatím žádná, strach velký a závod je už zítra…no co, jdu spát a zítra to nějak dopadne.
Ráno jsem se probudila dost nervozní, snídaně mi nechutnala a vůbec se mi tam nechtělo. Měla jsem strach, že se mi po týdnu nepodařilo zregenerovat špindlerovský ultramaraton a že budu pro smích. 


Honza se mnou vyrazil na start, vyzvedla jsem si startovní balíček a očima sledovala můstek, snažila jsem se ho zmenšit, snížit jeho sklon…nepodařilo se… První rozběh se blížil, šla jsem se rozcvičit a pomalu se řadit na start kvalifikačního rozběhu. Kolem mě se to hemžilo sebevědomými atletkami s tretrami, minišortkami a odhodlanými výrazy. Já měla kopačky, rukavice na kolo, barevný běžecký outfit a podkolenky. V jejich očích jsem byla spíš pro smích. To mě vnitřně naštvalo a říkala jsem si, jen počkejte, třeba mi to poběží/poleze a jestě se potkáme ve finale a budete mi moje nové dětské fialové kopačky závidět :-)! 3…2…1…běžííímeee…prvních cca 120 metrů jsem běžela, pak jsem přešla do psího běhu po čtyřech.


Moc jsem nesledovala kolik holek je přede mnou a kolem mě, ale tušila jsem že na tom nejsem úplně špatně. Kvalifikace se běžela jen 270 metrů. Bolelo to jako čert, nemohla jsem popadnout dech, stehna tuhly a já se nemohla dočkat cílové rovinky,,,ufff jsem tu a to na 5.místě. V tu chvíli mi bylo jedno jestli pátá nebo padesátá, byla jsem ráda že už to mám za sebou. Po chvíli na mě padla úzkost z toho, jak zvládnu ještě těch bývajících 130 metrů až na horu?! Nebudu se stresovat, jdu si odpočinout a co nejvíc zrelaxovat. Finálové kolo bylo až v 16:30, měla jsem tedy asi 6 hodin na odpočinek. Většinu času jsem polehávala a odpočívala a přemýšlela jak to udělám, abych se zvládla vyškrábat až nahoru. Čas rychle utíkal a přišla chvíle na rozcvičku a nabuzení se před závodem. 5 minut do startu, poslední návštěva Jenny budky a jde se na startovní čáru. Soupeřky už se na mě nedívali tak opovrhlivě, už věděly, že ta s kopačkama a barevnýma podkolenkama běhá celkem slušně. Mým cílem bylo být do první desítky mezi ženami, tak uvidíme jak to půjde. Je odstartováno, opět prvních cca 120 metrů jsem běžela, jakmile to nešlo, přešla jsem do psího běhu. Rukama jsem se zabořovala do hlíny, odhazovala kusy trávy, nohama občas sklouzla směrem dolů. Ufff a jsem na první metě, čili na 270 metrech, nesmím zastavit, musím začít běžet. Našla jsem sílu a rozběhla jsem se, věděla jsem, že jsem někde kolem sedmého místa. Naběhly jsme na dřevěný můstek a přišla poslední část asi 100 metrů, tady se rozhodovalo. 



Šla jsem co nejrychleji to šlo, ale už mi docházelo, bolelo mě všechno, chtěla jsem být nahoře a dát si RedBull. Poslední metry a padla jsem v cíli na matraci a to na šestém místě. Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala a šla jsem na jednosedačku, aby mě svezla dolů. Cestou dolů mi to došlo, před týdnem jsem uběhla 48 km a o 7 dní později běžím závod na 400 metrů, jsem já normální?! Dva úplně rozdílné závody, a i přesto jsem obojí zvládla a ne úplně špatně. Byla jsem na sebe pyšná, soupeřila jsem s profesionálními atletkami, které mají běžecký ovál jako svůj druhý domov.
Celodenní RedBull akce byla zakončená afterparty s koncertem Eddie Stoilow, dala jsem si s chutí pivo a oslavila to tancem v party stanu na půlnočním koncertě.
No co, nejsem robot, pivo si někdy dám a i když neumím moc tančit, tak si taky někdy zatančím :-)

 

2 komentáře :

  1. Barčo super výkon. Sleduju tvoje letošní výsledky a klobouk dolů, jsi fakt dobrá :-) Ať ti to dál takhle skvěle běhá :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju moc :)! jsem ráda, že jsem se v běhání našla...je to skvělý relax, odpočinek a odreágování :)

    OdpovědětVymazat