středa 10. června 2015

Tenisový svátek French Open


Slova jako Grandslam, Wimbledon, French Open jsou pro tenisty posvátná a pro většinu z nich bohužel pouhým snem.
Také jsem patřila k mladým snílkům, kteří si na zdi pokojíčku vylepovali Steffi Graff a přemlouvali tátu, aby jim koupil tu krásnou tenisovou sukni, že jim pak forhend po lajně půjde lépe.

Postupem času, když jsem dostala (nebo ztratila) rozum, podle toho z jakého pohledu se na to dívám, jsem pochopila, že profesionální tenisová kariéra je pro mne moc velké sousto a  že tenisu  nedokážu obětovat vše, co je pro profesionální tenisovou kariéru potřeba.

Tak jsem dala přednost studiu a jiným sportovním aktivitám. Tenis ale nadále zůstal nedílnou součástí mého života a řekla jsem si, že se jednou na Grandslam podívám alespoň jako divák.

Slovo dalo slovo a měla jsem možnost French Open 2015 vidět naživo.
Do Paříže jsme s Honzou vyrazili v pátek 29.5. a celý den se procházeli po Paříži a nasávali jejich francouzský pohodový život. Město bylo rozkvetlé, plné venkovních stolečků a lidí popíjejících kávu společně s  domácím koláčem.
Večer jsme padli unavení do postele a nemohli jsme se dočkat následujících dvou dní, které jsme plánovali strávit v tenisovém areálu Rolland Garros.

Sobotní program začínal v 11:00, a to zápasem Murrayho proti Kirgiosovi. Měli jsme lístky na druhý největší kurt a to do 4 řady! Celý zápas jsem se stále vzpamatovávala z toho, že jsme tak blízko a můžu si na hráče skoro sáhnout.
Nevím proč, ale Murray mi není moc sympatický, tak jsem ze začátku fandila mladé tenisové naději z Austrálie, Nickovi. Po pár gemech jsem ale přestávala chápat jeho vtípky a nesoustředěnost na hru, tak jsem pak byla neutrální fanoušek a fandila jsem hezkému tenisu.


Další zápas byl asi ten nejzajímavější (obzvláště pro fanoušky ženského pohlaví J ) nastoupil totiž Rafael Nadal proti Kuznecovovi. Rafa je prostě Rafa a vypadá u toho dobře a navíc to ještě umí. Po očku jsem pozorovala jeho přítelkyni v loži, jak vypadá a čím Rafu okouzlila, ale pak jsem si říkala, chudák holka, vždycky bude ta od Rafy a co z toho života má. Honza tenis umí taky dobře a můžu si v podstatě dělat všechny aktivity , které chci J!

Rafa  mladého Rusa roznesl 3:0 na sety, při odchodu podespal několik obřích tenisáků malým fandícím dětem a spěchal na hotel, aby stihl přímý přenos večerního fotbalového zápasu.


Odpoledne jsme obcházeli menší kurty a zastihli jsme i čtyřhru Lucie Šafářové a Bethany Mattek-Sands, pozdější deblové vítězky.

Lidí bylo v areálu neuvěřitelné množství, občas vznikaly mačkanice, obzvlášt po ukončení zápasu, ale jinak se davy v areálu celkem rozprostřely.

Další den jsme měli trochu smůlu, jelikož po zahájení zápasů v 11:00 se asi po 30 minutách všechny zápasy přerušily z důvodu deště.  Hrát se znovu začalo až ve 14:00. V děšti se nebylo kam schovat a když X-tisíc lidí rozevřelo deštníky, vznikali tlačenice a lidé se oháněli deštníky hlava nehlava.

Prvním odpolendím zápasem byl zápas krásky Any Ivanovic a ruské bojovnice Makarevové. Tenhle zápas se obzvlášt líbil Honzovi, když z první řady viděl nadskakující sukni a dlouhé opálené nohy sympatické Any. Po chvíli jsem ho nenápadně upozornila, že když zahraje míč 2 metry do autu, není nutné tleskat. No jo no…chlapi J!



Ana vyhrála a měli jsme před sebou poslední zápas a to japonce Nisikoriho a Rusa Gabaschviliho. Bylo to zajímavé utkání, Japonec se rval a lítal po kurtě z jedné strany na druhou. Rus zase od začátku trpěl samomluvou a od prvního míče si nadával. Nakonec zvítězila dřina a běhavost a Japonec Nisikori slavil vítězství.
Po tomto zápase jsme se pomalu odebrali na letiště a směřovali zpět do Prahy.

Byl to nezapomenutelný víkend. Tenisem v těchto dvou týdnech nežili jen tenisoví fanoušci, žila tím celá Paříž. Loga Rolland Garros jsou všude ve městě a tenisový svátek zasáhne každého.

Chvílemi mi bylo líto, že u mě zvítězila druhá varianta, tedy ta , že jsem na French Open byla pouze jako divák a ne jako hráčka. Atmosféra je tam nepopsatelná a vidět plné tribuny tleskající vašim úderům  je prostě úžasné.

Já už to nestihnu, ale třeba budu jednou z VIP lože fandit svým dětem, nebo vnoučatům J!

1 komentář :

  1. Líbí se mi, jak nadšeně jsi návštěvu u Rolanda vylíčila :) Jó, po tenisové kariéře jsem v mládí taky toužila... bylo to krátce po té, co jsem vzdala sen o cyklistice a Tour de France :D :D

    PS: Mně osobně teda Nadal přijde jako jeden z nejslizčích a nejodpornějších chlapů na světě :D

    OdpovědětVymazat