úterý 7. dubna 2015

Doteky Srí Lanky - poslední část


Třetí a poslední díl o Srí Lance jsem od začátku plánovala na téma jídlo. Nakonec je to docela paradox, protože když píšu tyto řádky, jsem několik dní po zubařském zákroku a o pevné stravě si můžu nechat jenom zdát. Tak si teď alespoň na různé pochoutky zavzpomínám.
Mám ráda asijskou kuchyni, takže jsem se na Srí Lanku těšila i z toho důvodu, že ochutnám další z jejích mnoha podob. Ta srílanská je velice nápaditá a bohatá i díky tomu, co všechno na ostrově roste. Hlavní roli samozřejmě hraje koření a bylinky. Velký vliv zde měli i různí obchodníci, přistěhovalci a kolonizátoři. Všichni mě varovali, že je moc pálivá, ale dalo se to vydržet. Hasit vodou se ale občas muselo :-).

Základním a nejrozšířenějším jídlem je kari s rýží. To si můžete dát k snídani, obědu a po předchozí domluvě i k večeři (příprava zabere hodně času, takže se v restauracích podává hlavně k obědu). A místní to tak opravdu často mají. Já jsem byla trochu překvapená, když mi na stole po objednání typické srílanské snídaně opět přistálo kari, které jsem den před tím večeřela. Tak jsem si ho dala pro změnu s chlebem. Řeknu vám, že tak pálivou snídani jsem nikdy neměla a ani asi mít nebudu. Daleko víc jsme si užívala snídaně, které byli často v ceně ubytování. Smažená vajíčka nebo omeleta, pečivo a spousta ovoce, někdy i ovocný fresh džus. Bez ovoce a šťávy z něj jsme si pak už nedovedli přestavit den. Papája, mango, avokádo, banány a hlavně ananas. Všechno za pár korun, vlastně rupií. A v horkých dnech příjemně osvěžila také voda z kokosu, která není jen atrakcí pro turisty, ale běžně si jí dopřávají i místní.

Voda z kokosu přišla vhod

Nepřeberné množství ovoce
Zásoby ananasu
Další stánek s ovocem...
Kari se většinou skládá z několika malých pikantních pokrmů připravených ze zeleniny, luštěnin, masa nebo ryb, kokosu nebo nasekaného palmového listu. Podávají se s chutney (čatní), což je ostrá příloha ze zeleniny, ovoce, bylinek a koření a s přísadou z chilli papriček.
Kari s kuřecím masem jsem si objednala jen jednou. Kuchaři se totiž s přípravou moc nepářou a sekají kuře celé i s kostmi. To pak vytahujete z úst jednu malou kostičku za druhou. Po zbytek pobytu jsem dávala přednost vegetariánské variantě kari, ale i mých oblíbených nudlí, kterých se nikdy nepřejím. Musím říct, že pokaždé to chutnalo jinak. Co kuchař, to trochu jiný recept. Asi od babičky :-)

Kari s rýží
Snažili jsme se chodit do restaurací, kam chodí hlavně místní a opravdu se nám to vyplatilo. Jídlo bylo vynikající a v ceně byl většinou ještě nášup toho, co vám chutnalo nejvíc a nejrychleji zmizelo z misky. Když už mluvím o té ceně, nejlevněji jsme se najedli v přepočtu na naše za 20 Kč, když jsme platili kolem 100 Kč, tak už to byla “nóbl” restaurace :-).
Nejlepší vzpomínku mám ale na rice&curry od jedné paní, která nám pronajala pokoj u sebe doma. To byla kuchařka! Prostě domácí strava…
Další specialitou je třeba Lamprais. To je pokrm z rýže, masa a zeleniny, který se zvolna peče zabalený v banánovém listu. Ochutnala jsem taky Hopper, což je placka z rýžové mouky ve tvaru misky. Plní se různými přísadami, může být jak na sladko, tak na slano. 


Lamprais
Protože jsme hodně cestovali z místa na místo, při přesunech jsme využívali rychlého občerstvení nebo jsme si různé drobnosti kupovali od prodejců, kteří procházeli na zastávkách autobusem. V nabídce stánků a obchůdků jsou taštičky či rolky plněné masem, zeleninové karbanátky, vařená kukuřice,  arabské samosy nebo různé placky z kukuřičné mouky, variace kešu oříšků a cizrny. Oblíbené je taky kotthu rotí, to je chlebová placka nasekaná na kousky a smažená s nejrůznějšími přísadami. Zvuk tance dvou sekáčků na plechové desce už poznáte zdaleka.


Stánek s rychlým občerstvením
Když jsme byli u moře, tak se samozřejmě nabízí ochutnat nějakou dobrou rybičku. Třeba v Mirrise prodávají ryby, kraby, krevety a jiné příšery přímo na pláži před restauracemi. Kolem šesté se vrátí rybáři z lovu, rybky hned vyhodí na stoly s ledem, vy si vyberte, kuchař jí připraví a za chvíli už si pochutnáváte a můžete být přitom klidně naboso :-)


Prodejci ryb v Mirisse
Co se týká sladkostí, tak těch je také nepřeberné množství. Jeden z nejoblíbenějších dezertů mě ale trochu zklamal. Byl to vattalappam – puding z kokosového mléka a vajec s palmovým cukrem a kardamomem. Nic extra. Víc mi chutnaly různé jiné malé pamlsky, třeba z kokosu.

Z tradičních nápojů u nás vedlo kromě čaje zázvorové pivo, což je ale spíš jen taková limonáda. Ale spolehlivě zahání žízeň třeba na pláži. Opravdové místní pivo Lion taky není k zahození. Pěkně jsme s ním oslavili příchod Nového roku :-) Přímo o půlnoci jsme si přiťukli dalším tradičním nápojem, Arakem. To je obdoba rumu a vyrábí se kvašením a destilací z palmového vína.

Zázvorové pivo s parádním výhledem
Na Srí Lance musíte hodně slevit ze svých hygienických nároků a prostě si užívat blízký kontakt s pouličními prodejci jídla a občas přehlédnout nějaký ten nedostatek. Nic jiného vám ani nezbývá, pokud chcete poznat opravdovou tvář Srí Lanky a nechodit jen po „lepších“ restauracích. Za nějaký čas se naučíte přijímat samosy a ostatní dobroty z ruky do ruky a nepřemýšlet nad tím, co ta podávající ruka asi dělala před tím :-) Jinak příbor je hlavně vymoženost pro turisty, místní si vystačí s jednou rukou. Proto je taky v každé restauraci v rohu umyvadlo, kam se jdou pak opláchnout. Já jsem si s sebou vezla raději vlastní cestovní příbor, ale nakonec jsem stejně jedla tím, co mi dali. A přežila jsem.
Naštěstí jsme neměli žádné zdravotní komplikace. Byli jsme očkovaní proti oběma typům žloutenky a břišnímu tyfu, ale hlavně jsme s sebou měli lahev slivovice, kterou jsme pravidelně užívali po každém jídle :-) Taky jsme si kupovali zásadně balenou vodou, ale jinak nic zvláštního.

Jestli se chcete dozvědět o kuchyni na Srí Lance ještě něco víc, doporučuji podívat na pořad S kuchařem kolem světa.

A jaké jsou vaše zkušenosti se stravováním v cizích zemích? A jaká kuchyně vás okouzlila nejvíc? Podělte se o vaše zážitky!


2 komentáře :