středa 24. září 2014

Po stopách závodu Jizerské 50


Dlouze pátrám v paměti, kdy jsem naposledy trávila víkend jinak, než na běžeckém závodě. S přítelem nás to chytlo a až do posledního dne roku 2014 máme na každý víkend v plánu nějaký běžecký závod ☺!



Nepředpokládám, že se nám podaří zúčastnit všech plánováných běžeckých akcí, ale i tak si myslím, že se o víkendech nudit nebudeme.

Závody jsem dříve nevyhledávala a ani by mě nenapadlo se nějakého zúčastnit. Vzpomínám si, jak jsem před pár lety objížděla tenisové turnaje, s jediným cílem, hrát. U tenisu neplatilo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, na turnaje se jezdilo vyhrávat. Možná právě tyto vzpomínky mě odrazovaly od závodění a běžecké závody mne nechávaly chladnou.

Když jsem potkala svého přítele Honzu, začal se můj pohled na závody měnit. V běhání jsme oba našli způsob odreagování, relaxace, ale také soutěživosti a posouvání svých možností stále dál a dál. Nejdříve jsem Honzovi dělala na závodech doprovod a občas se nějakého zúčastnila. Začalo se mi docela dařit a na závody jezdila stále častěji. Nyní je plán mého volného času jasný, přes týden po práci trénovat a o víkendu poměřit síly s ostatními.

Tento víkend jsme vyrazili do Jizerských hor. Konal se tam 1. ročník 23 km závodu po stopách Jizerské 50. Závod startoval v sobotu v 15:00, takže bylo dost prostoru na to se v klidu vyspat, nasnídat a zabalit, co je potřeba.

Z Prahy jsme vyjeli v 11:30, cesta byla pohodová bez nehod a na parkoviště u lyžařského areálu Bedřichov jsme přijeli po 13té hodině. Vyzvedli jsme si běžecké číslo a okoukli místní stánky nabízející sportovní doplňky a doplňky výživy.

Start závodu se blížil, šli jsme se převléknout do závodního outfitu, připevnili číslo a sbalili si věci do batohu. Batoh jsme si nechali v úschovně a šli se rozcvičovat. Rozklusali jsme se, protáhli a poté se pomalu vraceli na start závodu. Zbývalo posledních 10 minut do startu. Počasí přímo ideální, žádný déšť, teplota okolo 18 stupňů a svítilo slunce. Začali jsme se řadit do startovního koridoru a pokukovali po našich soupeřích, já obzvláště po soupeřkách ☺! Závod odstartoval celkem svižně, prvních pár set metrů se běželo do kopce a houf závodníků se začal pomalu trhat. Běželo se mi dobře, ale věděla jsem, že mě čeká ještě 22 km, takže přepálit první polovinu závodu, by byla školácká chyba. Držela jsem si svižné, ale pohodové tempo. Netušila jsem kolikátá jsem, viděla jsem před sebou jednu běžkyni cca 150 metrů před sebou. Jeden ze závodníků mne na chvíli doběhl a říkal ,,Tak co budeš stíhat Kocumdu?" Já jsem se na něj udiveně podívala a říkám: ,, koho?!" A on na to: ,,No tu holku co běží před tebou, je první žena a ty jsi druhá."

To mi dodalo novou energii a sílu, která mi naštěstí vydržela až do cílové rovinky. Trasa byla víceméně v terénu, pár asfaltových úseků se tam ale také našlo. Trasa se vlnila od prvního kilometru, ale naštěstí bylo lehké stoupání prokládáno rovinou a seběhy. Své druhé místo jsem si udržela až do cíle.

Závod byl dobře zorganizován, trasa přehledně vyznačená a občerstvovacích míst bylo dostatek. 23 km je zvláštní vzdálenost, prostě půlmaraton a kousek ☺!

Jediné, co mi při závodě chybělo bylo povzbuzování fanoušků. Po trase byli lidé, ale skoro nikdo nepovzbuzoval, což je při takové délce celkem potřeba.

Vyhlášení výsledů bylo 2 hodiny po startu. Poté byla celkam dlouhá pauza a pokračovalo se oceňováním vítězů v jednotlivých kategorií. Kvůli přestávce už tam ale moc lidí nezbylo a tak byli vítězové bez potlesku.

Sečteno a podtrženo, příjemně strávená sobota v Jizerských horách obohacená o umístění na stupni vítězů
.

Žádné komentáře :

Okomentovat