pondělí 1. září 2014

Jak jsem konečně běžela We Run Prague!


Tři roky po sobě mi moje odhodlání běžet narušily nějaké jiné aktivity nebo dovolená. Letos jsem se konečně dočkala. A musím říct, že jsem si to opravdu užila a celé odpoledne a večer jsem se bavila nejen sportem. 



Ve Žlutých lázních bylo co navštívit, vyzkoušet a okouknout. Já jsem hned na začátku zamířila do Women´s Zone, kde jsem si nechala nastříkat cool tetování. Na lakování nehtů jsem se už nedostala, protože o něj byl velký zájem. Zajímavé bylo i dění na hlavním pódiu. Nejvíc mě opět dostali akrobati z La Putyky. Předvedli neuvěřitelné kousky a pak ještě bavili lidi po celém areálu.


                                                               Potetované Holky ve formě

Pak ale bylo najednou všem srandičkám konec a nastal čas přípravy na závod. Lehce jsem se rozklusala a protáhla a šla se pomalu řadit na start. Mým hlavním parťákem byl můj táta (taky jsem si ho dala na triko). Plánovali jsme běžet spolu, protože jsme na tom byli s přípravou tak nějak podobně. První kilometr byl celkem svižný, až jsem se trochu lekla, jestli to vydržím. Nechali jsme se unést tou kolektivní euforií. Tátu bohužel na druhém kilometru zradil stehenní sval, se kterým mívá problém a tak jsem mu trochu utekla. Statečně ale doběhl do cíle i přes bolest a zas tak velký náskok jsem před ním nakonec neměla. Věřím, že by to byl jinak zajímavý souboj J


Já jsem pak běžela zhruba pořád stejným tempem, akorát se střídaly moje pocity. Chvílemi to běželo samo, pak se mi zas zdálo, že nohy jen pokládám a nejde to, hned na to jsem se opět rozběhla a tak dále a tak dále. Trasu jsem vlastně ani moc nevnímala, sledovala jsem spíš, co má kdo napsané na zádech a dost jsem se přitom bavila. Občas mi někdo známý poklepal na rameno, slyšela jsem několikrát i svoje jméno a se spoustou lidí jsem porovnávala zážitky v cíli. Bylo fajn potkávat známé tváře z Nike tréninků, mého domovského atletického oddílu, práce, školy atd.
Co jsem ale hodně vnímala, byli fanoušci po trati, kteří dodali závodu skvělou atmosféru. Taky „music pointy“ mě dokázaly pěkně nakopnout. Celkově mi to rychle uteklo, nejvíc se to vleklo mezi 4-6 km, zato poslední 2 kilometry jsem si užívala, protože jsem věděla, že je to do cíle jenom kousek.
Měla jsem toho docela dost. Ale jsem hrozně ráda, že jsem se dostala pod 50 minut. Můj výsledný čas byl 49:42, třeba ho za rok ještě zlepším J

                   Občerstvení v cíli

Opravdu jsem si We Run Prague 2014 užila, organizátorům patří dík za hladký průběh. Nekonečný had žlutých triček rozzářil večerní Prahu a je fajn vidět, že běh láká čím díl víc lidí. Takže příští rok znovu na startu ahóóóój J

                                                                Se startérkou Bárou


4 komentáře :

  1. Super výsledek! taky jsem chodívala často běhat s ťatkou, to on mě k běhání a celkově sportu přivedl a jsem za to fakt ráda! Pořád si říkám, že WRP už konečně poběžím, ale zase to nevyšlo, uvidíme za rok... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máme stejné, jsem taky ráda, že mě naši vedli ke sportu. Snad ti to příští rok vyjde a uvidíme se na startu :-)

      Vymazat
  2. Leni, takže sme mali obe svoju premiéru! :) Gratulujem k času! Jak dobehl taťka?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, letos se to konečně povedlo. Děkuju, já tobě taky gratuluju. Táta doběhl jen tři minutky za mnou. Kdyby ho nezradilo to stehno, tak by mě pěkně prohnal :-)

      Vymazat