čtvrtek 11. září 2014

Birell Grand Prix 2014


Dlouho jsem se odhodlávala k pražskému závodu na 10 km, ale vždycky vyhrál nějaký delší trailový závod. Tentokrát jsem si dala datum 6.9. do kalendáře, abych tuto sobotu na vlastní kůži vyzkoušela, co to znamená "ostrá desítka".



Závod se konal v Praze, startovalo se v 19:30 z Václavského náměstí. Speciálně jsem na závod netrénovala a běhala jsem své standartní běhy na pohodu, vyčištění hlavy a spíše delší vzdálenosti a pomaleji, než kratší vzdálenosti a rychleji.

Zpětně už vím, že to byla školácká chyba a na 10 km se musím příště lépe připravit. Je potřeba potrénovat rychlost a neběhat mé oblíbené dlouhé tratě. I tak jsem si závod užila a dala do toho všechny síly, které jsem měla.

Sobotní den byl ve znamení odpočinku a nervozity před závodem. Ráno jsme si dali s Honzou ovesnou kaši s hruškami a sušeným ovocem a začali se pořádně zavodňovat. Je důležité v den závodu dostatečně pít, hodinu před závodem to už nedoženete. Po snídani jsme chvíli doma odpočívali a poté vyrazili směr Running Mall, kde jsme si vyzvedli své závodní číslo. Kromě toho jsme dostali spoustu letáčků se zahraničními závody a nealkoholický Birell, po závodě se bude hodit!

Odpoledne jsme byli doma, četli si a konzultovali své závodní běžecké outfity, která barevná kombinace nám přinese nejvíce štěstí ☺.



Čas odchodu se pomalu blížil a na mě přišla nervozita, běhala jsem na záchod a bylo mi divně od žaludku. Jsem legrační, nervuju se úplně stejně bez ohledu na to jestli jde o státnice, nebo o závod, jsem prostě nervák!

Vše zabaleno, číslo připevněno, je čas vyrazit směr Můstek. Když jsme přijeli na start závodu, akorát dobíhal závod na 5 km. Všude bylo spousta lidí, především žen, což se pánským divákům očividně velmi líbilo☺.

Dali jsme si věci do úschovny a šli se rozcvičit a rozběhat. Čas startu se pomalu blížil a na mě opět padla úzkost, že si nebudu mít kam dojít na záchod :). Tak jsem ještě rychle běžela vystát frontu k Toi Toikám.

Pomalu jsme se začali řadit do koridorů, s Honzou jsme oba měli koridor A, byli jsme hned za elitními běžci, zvláštní pocit. Nervozita stoupá, minuta do startu... kontrola hodinek, mám signál, zavázané tkaničky, pusa Honzovi ...3 ...2 ...1... START!

Vystartovala jsem ani nevím jak, dav mě hnal kupředu, lidé fandili, tleskali, povzbuzovali...to jsem se ještě usmívala, to jsem ještě měla sílu. Přeběhli jsme Štefánikův most a běželi směrem do Holešovic. Tam mě zasáhla první krize, 3 km a já už skoro nemůžu?! Tak to ne, to nejde, musím vydržet... Podařilo se mi to rozdýchat a těšila jsem se na 5 km k mostu, kde mě povzbudí přihlížející rodiče. Máma viděla, že neběžím v úplné pohodě a o to víc křičela a fandila. Od mostu se běželo směrem k úřadu vlády a zpět. Přeběhnout most, poslední rovinka po Příkopech a hurá do cíle.



Musím říct, že to bolelo. Bolelo to mnohem více než jsem čekala. Závod na 10 km se běží svižně a to již od prvního kilometru. Udělala jsme školáckou chybu, přepálila začátek. Dav mě hnal a já se nechala strhnout, příště si tohle musím pohlídat a běžet své tempo.
Zajímavostí na trati byli kopce. Nikdy předtím jsme si neuvědomila kolik je na této trase kopců, při běhu jsem si to uvědomila více než jsem chtěla.

Nakonec se mi podařilo doběhnout pod 40 minut. Není to ostuda, ale kdybych byla spokojená, nemotivuje mě to makat dál a svůj čas na 10 km zlepšovat. Bylo z toho 15. místo mezi ženami a 6. místo mezi českými ženami, což je příjemné ☺!

Novou motivací na zlepšení 10 km je běh Běchovice-Praha, který se běží 29.9. Zbývá 20 dní na trénink, tak hůra do toho.

Never stop running!!!☺

4 komentáře :

  1. Pěkný příběh, skoro jsem z toho byla nervózní taky jak to tam popisuješ :D. hádám, že strhnout se davem bude asi hodně lehké, to já bych nedala. Stačí mi, když mi rozhodí tempo máma a už jsem v háji. Každopádně ale gratuluju za tvůj výkon, 40 minut to je úplně skvělý!

    OdpovědětVymazat
  2. Baru gratulácia! Držím palce, nech sa stále zlepšuješ! A čo Honza?

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně jak píšeš Luci. Vždycky si říkám, hlavně nebláznit a nenechat se na začátku strhnout davem a stejbě vždy podlehnu. Děkuju za gratulaci :) Věřím, že tréninkem se zlepším a svou hranici na 10km posunu ještě dál :)!

    Bažkyně :), moc děkuji! Honza opět zazářil, 34:40, blázen :)!

    OdpovědětVymazat