pátek 6. června 2014

Běhání vs. psi


O víkendu jsem si byla zaběhat a díky opakované a ne zrovna příjemné zkušenostmi se čtyřnohými mazlíčky, tedy spíše jejich paničkami, jsem se rozhodla napsat článek na téma běhání a psi. Už po několikáté se mi stalo, že jsem si v klidu běžela po parku a najednou se ke mě přiřítil pes a nedíval se zrovna přátelsky nebo naopak byl až moc přátelský. V tu chvíli člověk moc neví, co má dělat. Je několik možností, co se může stát, buď se po vás nejlepší přítel člověka vrhne, bude si chtít hrát, počůrá vás, nebo na vás bude jen tupě zírat. Upřednostňuji poslední možnost, kombinace prvních třech se mi naštěstí ještě nikdy nestala ☺!

A co teď s tím. Mám za sebou již několik drobných konfliktů, kdy jsem si vyslechla mnohé, například, že je to můj problém, že běhám v parku, že toho psa dráždím svým během, že nemám nosit drahé oblečení, když mi vadí, že mi to pes zašpiní a podobně.

V živé paměti mám poslední potyčku, kdy se na mě řítilo štěně labradora s jasným cílem povalit mne na zem a hrát si se mnou. Chvíli jsme váhala, zastavila a pes si stoupl na zadní a začal po mě skákat. Snažila jsem se ho ze sebe dát dolů a vrhnout naštvaný pohled na paničku. Ta byla chudák snad ještě víc špatná než já a strašně se omlouvala. Usoudila jsem, že jí je to asi opravdu líto a usmála se na ní a řekla, že je to v pohodě. Oklepala jsem ze sebe bláto a běžela dál. Po pár metrech běhu jsme začala cítit nepříjemný puch na dolní části trička. Modlila jsme se, ať to není to, co si myslím, a bohužel mé modlitby nikdo nevyslyšel. No a bylo to lejno a to echt smradlavé ☹ Otočila jsem se a běžela se domů převléknout.

Další zážitek mám z Kunratického lesa, kde jsem probíhala kolem dvou hodně korpulentních dam, které vlastnili dva neidentifikovatelné ořechy. Proběhla jsem kolem nich a najednou se ozval hysterický štěkot, otočila jsem se a viděla jsem dvě male uštěkané krysy, které mi jsou v patách. Snažila jsem se je setřást, ale držely se mě statečně. Tak jsem zastavila a čekala, kdo s koho. Dívali jsme se z očí do očí a ani jeden z nás nechtěl ustoupit. Už mi ruply nervy a zavolala jsem na tu obtloustlou paní, zda-li by ladně nepohla svým obřím pozadím a svého uřvaného ořecha si laskavě nezklidnila. To jsem neměla dělat…vyslechla jsem si celý seznam nadávek a završila to slovním spojením Rendy trhej. To mne málem vypadly oči z důlků a doufala jsem, že pes už je starý a nedoslýchavý. Bohužel pes slyšel velmi dobře. Nažhavila jsem lýtka začala sprintovat od potencionálního nebezpečí v podobě zakousnutého ořecha v lýtku a mlácení deštníkem po hlavě od rozčílené kypré starší dámy.

Celý zbytek běhu jsem si v hlavě dávala dohromady, co jsem měla té paní říct, jak jsem měla reagovat a jak jsem jí to měla slovně nandat. Po doběhu domů jsem si řekla, že na všem musím hledat něco pozitivního a tak vznikl ideální námět pro nový článek na blog ☺.

A abych to uvedla na pravou míru, psy miluju, jednoho mám u rodičů a rozhodně se svým vlastním psem budu v budoucnu chodit běhat ☺.

Žádné komentáře :

Okomentovat