čtvrtek 24. října 2013

Prokletí homeoffice



Mám skvělou práci. Pracuju jako freelancer a můžu si dělat co chci. Nemám žádného šéfa, pracuju kdy se mi chce a jak se mi chce. Omyl. Jsem v zajetí svého počítače, mého nejdůležitějšího pracovního nástroje. Ráno vstanu a sotva se nasnídám, sedím zkroucená u svého MacBooku, prolouskávám se e-maily a žhavím Photoshop.

K obědu něco rychlého a chvíli na to se začíná ztmívat. Jak je to možný, nechápu, že už je zase tolik hodin, mám pocit, že jsem ještě nic neudělala...

Takhle to bohužel chodí hodně často. A běh mě zachraňuje. Je to důvod vyrazit ven, protáhnout svaly, nadýchat se čerstvého vzduchu a ulevit očím.




Teď jsem ale objevila ještě další skvělý sport - OBYČEJNOU CHŮZI. V době, kdy jsem ještě chodila do školy, trávila jsem chůzí minimálně dvě hodiny denně. Půl hodiny na vlak, půl hodiny z nádraží do školy a to samé ještě jednou na cestě domů. A je pravda, že v této době jsem měla kondici docela dobrou a nemusela jsem si hlídat váhu. Asi na tom tvrzení 10 000 kroků denně něco bude! Po škole jsem se už z práce do práce vozila jenom metrem a rychle se to začalo projevovat i na váze. 

Každý krok se počítá


Takže k plavání, běhání, józe a jízdě na kole přidávám chůzi jako regulérní sport. Musí se ale chodit svižně, v dobrých botách, ideálně běžeckých a jak už jsem psala alespoň 10 000 kroků což odpovídá asi 7 km a 450 spáleným kaloriím. :-) Stáhla jsem si aplikaci Moves, která funguje jako krokoměr a výrazně přispívá k tomu, že se od počítače zvednu a odkrokuju nějakou tu tisícovku. Není totiž nic horšího než mít na konci dne na displeji pouze Moves off 9 hours.

Žádné komentáře :

Okomentovat