úterý 17. září 2013

Nejlepší běžecký zážitek


Od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla o možnosti startovat na závodě Hood To Coast, to byl můj velký běžecký sen. Zkusila jsem se přihlásit, a když mě vybrali, abych běžela za Nike tým, nemohla jsem tomu ani uvěřit. Byla to pro mě výzva. Jedná se totiž o štafetový závod, který je dlouhý 320 km. Je to jeden z největších a nejdelších štafetových závodů na světě. Každoročně se ho účastní kolem 15 000 lidí. Letošního 32. ročníku jsem se zúčastnila i já. Byla to zároveň i moje první cesta do USA.

Start se odehrál pod nejvyšším vrcholem státu Oregon Mt. Hood a cíl na nás čekal na pláži v městečku Seaside. 

Ještě než jsme ale vyrazili na trať, byl pro nás připraven velice zajímavý program. Nejdříve proběhlo seznámení s ostatními členy týmu. Byla to skupina 12 zaměstnanců Nike z různých zemí: Rusko, Maďarsko, Nizozemí, Turecko, Izrael a Česká republika :-). Všichni hrozně fajn. Za těch 32 hodin společně strávených převážně v autě, jsme se docela sblížili. 



Dále nás čekaly výlety do Eugene a Beavertonu. Dozvěděli jsme se spoustu informací z historie Nike, včetně osudů všech důležitých osobností, navštívili jsme zajímavá místa a vyslechli strhující příběhy současných i bývalých sportovců. Součástí výletu do Beavertonu byla i návštěva světové centrály firmy Nike. Musím říct, že na mě vše velice silně zapůsobilo. Tolik zážitků denně! A to jsme měli závod teprve před sebou. 

Bylo určeno, že já poběžím jako první. Takže jsem byla v půl sedmé ráno připravena pod horou Mt. Hood zahájit tohle velké dobrodružství. Můj první úsek byl dlouhý 9 km a trasa byla logicky stále z kopce. Cestou jsem se kochala nádhernými výhledy na okolní hory a ani jsem se nenadála a byla jsem dole na předávce. Před druhým úsekem jsem sice trochu cítila bolavé nohy, ale 12 km skrz město Portland jsem brala jako poznávací běh. Třetí a poslední část jsem absolvovala v pět hodin ráno. 6 km ve tmě se mi běželo asi nejlépe ze všech úseků. 


Velká euforie se dostavila při společném probíhání cíle na pláži u Pacifiku. To už jsme měli všichni své poslání za sebou a mohli jsme si vychutnat pro nás připravenou závěrečnou party. 

Ani jsem nemohla uvěřit, že už je to vše za námi. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Poznala jsem hrozně moc nových lidí, ale taky hlavně sama sebe.

Všechno proběhlo bez sebemenšího zádrhelu také díky skvělé práci organizátorů. Teď už je to bohužel minulostí. Ale zážitků zůstalo spousta. A při každé vzpomínce na tuhle výjimečnou událost v mém životě mi automaticky na tváři naskočí pověstný american smile! :-)


2 komentáře :

  1. Dekuji, opravdu to bylo super, hned bych si to zopakovala :-)

    OdpovědětVymazat